Kim Čong-il miloval mercedesy už jako mladý. Opilý často usedal za volant limuzíny a řítil se po pozemcích paláce svého otce. "Jako osobní strážci jsme se vždy báli, že se mu něco stane a budeme mu muset pomáhat," vzpomínal někdejší člen diktátorovy ochranky Lee Jong Guk.
Pohřeb diktátora v KLDRS Kimem se loučily miliony lidí |
K podlehnutí vášni k mercedesům měl budoucí vládce stalinistické říše více než skvělé podmínky. V garážích jeho otce Kim Ir-sena se na začátku devadesátých let ukrývalo kolem tisícovky aut. Mezi lincolny a cadillaky byla i slušná flotila mercedesů.
Posedlost mercedesy vydržela Kimovi až do chvíle, kdy se ujal trůnu a svou libůstkou postupně nakazil celé zkorumpované severokorejské vedení. Podle Radio Free Asia jen loni nakoupil v Číně 160 přepychových vozů německé značky a obdaroval jimi nejvěrnější partajníky z vedení Strany práce.
Mercedesy kupoval Kim i za humanitární pomoc
Nepřestal dokonce ani ve chvíli, kdy na tom byla země bídně. "V roce 2001, kdy žádala OSN o 600 milionů dolarů pro pomoc zemi, Kim utratil 20 milionů dolarů za dovoz 200 luxusních mercedesů, které rozdal nohsledům za test střely s dlouhým doletem," vzpomíná ve své knize Mike Kim, který z KLDR utekl.
Část peněz prý tehdy pocházela i z humanitární pomoci. Mercedesy Kima doprovázely i na jeho poslední cestě. Cestovali v nich papaláši, kteří doprovázeli rakev na čtyřicetikilometrové spanilé jízdě Pchjongjangem. Podle webu německého magazínu Focus jely v koloně nejméně dva vozy třídy E a jeden starší model třídy S.
Kimova láska k mercedesůmKim Čong-il zdědil zálibu v mercedesech zřejmě od svého otce Kim Ir-sena. Jeho milovaný mercedes 500 SEL je ostatně vystavený i v paláci, kde leží nabalzamovaný otec národa. Zakladatel KLDR prý miloval německé inženýry a dokonce chtěl nechat vyrábět severokorejskou verzi mercedesu řady 200. |
Ve vyhladovělé zemi, kde si může většina obyvatel stěží pořídit kolo, ukázaly záběry vozů za miliony nejen propastný rozdíl mezi vládnoucí třídou a obyvateli, ale také poukázaly na to, že si KLDR se sankcemi OSN nedělá žádnou hlavu. Podle nich se totiž luxusní výrobky do země dovážet nesmějí.
Přepych obstarávali rakouští překupníci
"Do Severní Koreje žádná auta nedovážíme," odmítl rezolutně mluvčí německé automobilky. Ale jak se tedy západní vozy do KLDR dostávají? Celé tajemství tkví v důmyslném systému překupníků a významnou roli hraje v celém řetězci i Čína.
Nákupy severokorejských Kimů popsal Kim Čong-rjul, který dvacet let pro Kim Ir-sena na západě sháněl luxusní zboží, a v roce 1994 prchl ze země. Ideálním místem pro rozhazování severokorejských valut prý v minulosti byla Vídeň.
Rakouská neutralita a bankovní tajemství poskytovaly ideální útočiště pro překupníky všeho druhu. Právě rakouští handlíři tehdy na sebe často brali riziko a za třicetiprocentní provizi luxus tyranům prodávali. Kromě jacht, koňaku a kaviáru se touto cestou do KLDR jistě dostalo i mnoho automobilů.
Systém překupníků funguje dodnes, což loni odhalil případ muže, který ve Vídni sháněl pro režim luxus včetně vozů Mercedes-Benz. Takovou cestu vozů ze Stuttgartu do Pchjongjangu připouští i mluvčí automobilky.
Mercedesy z Číny
Tajnůstkářský režim si našel i další skulinku, jak uspokojovat touhu stranických bossů po přepychových vozech. V Číně totiž Mercedes před pěti lety otevřel společný podnik s Beijing Benz Automotive a od letošního května vyrábějí i zkrácené vozy třídy E pro čínský trh.
Podle nedávno odhalených celních dokumentů putuje většina luxusu do KLDR právě přes Čínu. Mocipáni se zhlédli ve značkách jako Gucci nebo Armani. Na schůzích se rádi blýsknou hodinkami Omega či Rolex a večer popíjejí koňak Hennessy, drahou whisky nebo japonské pivo.
