Poloostrov Malá Asie je totiž považován za místo první historicky zaznamenané genocidy. Ankara ale historickou událost odmítá jako genocidu označovat, čímž by se mohli Turci žijící ve Francii dostat do rozporu s připravovaným zákonem.
Arménská genocidaSouhrnné označení pro vyvražďování přibližně 1,2 milionu Arménů Turky během let 1915 a 1918. Je to zřejmě první jednoznačně historicky zaznamenaná genocida v dějinách.  Genocida Arménů - chlapec a smrtelný hlad Turecká komanda od května 1915 deportovala Armény z východních provincií do koncentračního táboru v Aleppu. Většina z nich tento transport, při drastických podmínkách, které panovaly (hlad, žízeň, nemoci), nepřežila. Mladí muži a významní lidé byli popraveni ještě před samotnou deportací. Ti, kteří přežili přesun do Aleppa, byli v další etapě posláni přes Syrskou poušť do Mezopotámie. Pokud i to přežili, byli vyhnáni do pouště nebo zaživa upáleni. Zdroj: wikipedia.org |
Turecko varuje Francii, že přijetí zákona nevratně naruší vztahy mezi zeměmi a povede k ochlazení vzájemných styků. Za popírání genocidy by ve Francii měl napříště hrozit trest odnětí svobody na jeden rok doprovozený peněžní pokutou ve výši až 37 tisíc eur.
Turecko si už téměř sto let nese stigma svého předchůdce. Osmanské impérium v letech 1915 až 1916 nechalo za nelidských podmínek deportovat minimálně stovky tisíc Arménů.
Země půlměsíce historickou odpovědnost za masové vraždy přiznala, vždy ale protestovala, pokud se o události mluvilo jako o genocidě, tedy cílené snaze vyhladit národ. Podle tamních historiků se tehdejší zvěrstva děla v rámci první světové války a oběti byly na obou stranách.
Dle arménských zdrojů při dramatických událostech zemřelo na jeden a půl milionu příslušníků podkavkazského národa. Turecko však přiznalo "jen" na tři sta tisíc mrtvých Arménů.
Ankara navíc k číslům vždy jedním dechem stíhá dodat, že Arméni během povstání povraždili mnoho Turků. Navíc prý za výrazné pomoci ruských vojsk, které během světového konfliktu obsadily nynější východ Turecka.
A co Alžírsko 1957? A Rwanda 1994?
Sám turecký premiér Recep Erdogan proto napsal přímo francouzskému prezidentu Sarkozymu, že přijetí zákona bude považovat za cílený útok na Turky žijící ve Francii. "Takový krok bude mít vážné důsledky na jakoukoli budoucí spolupráci. A to v rovině ekonomické, kulturní i politické," citovala turecká agentura nečekaně ostrý premiérův výrok.
Erdogan zároveň upozornil, že ani Francie nemá z historického hlediska čistý štít. "Mělo by se vyšetřit, kolik Alžířanů povraždily francouzské jednotky během padesátých let. Stejně tak neschopnost země zamezit rwandskému masakru v roce 1994..." naznačil.
Před projednáváním zákona se tak sejdou ministři zahraničí obou zemí a pokusí se najít konsenzus, který otupí vzrůstající nevraživost. Hlava turecké delegace nezakrývá, že si od setkání slibují úplné stažení navrženého zákona z agendy francouzského Národního shromáždění.
Turci hrozí bojkotem veškerého francouzského zboží, jako trumf mají i storno veškerých objednávek Turkish Airlines vůči francouzské společnosti Airbus. Hrozí i zrušením domluvených energetických investic.
Mluvčí francouzské vlády podotkla, že zákon necílí vysloveně na otázku arménské genocidy, ale na všechny případy, které genocidu mohou připomínat. Tento argument ale nepochybně Turecku stačit nebude.
