S Michalem Ďurcem, který autobus řídil s 4,7 promile alkoholu v krvi, se Vojtěch Balog zná už od školních let.
"Trochu mě mrzí, že jsem shodil kamaráda, pocity se ve mě stále perou. Měl jsem ale strach o děti, to pak musí jít kamarádství stranou," říká devětatřicetiletý muž.
Do linkového autobusu ČSAD nastoupil na zastávce u bývalého kina v Aši a brzy si všiml, že s řidičem není něco v pořádku. Už po cestě směrem k nemocnici zapomněl na jednu ze zastávek a musel se vracet.
"Když jel do Horních Pasek, všiml jsem si, že začíná vybočovat, šněroval silnici zprava do leva a málem z ní sjel," vzpomíná Balog na chvíle, kdy mu došlo, že řidiči je namol opilý.
"Stál jsem za sedadlem řidiče a snažil jsem se na něj dohlédnout. Když zastavil v Horních Pasekách, nabídl jsem, že to odřídím. To ale nechtěl. Ve Vernéřově už to ale dál nešlo. Zmatkoval. Třeba se snažil rozjíždět bez plynu. Možná by cestu zvládl, ale lidi prosili, abych řídil já. Měli strach, některé děti už i plakaly," vzpomíná Balog, s nímž v autobuse jela i jeho čtrnáctiletá dcera a tříletý syn.
"Žádal jsem Michala, aby zastavil, nebo zavolám policii. Neposlechl, takže mi nic jiného nezbylo. Nakonec zastavil až ve Vernéřově a já si sedl za volant."
Řidičský průkaz na autobus si udělal před rokem, ale k ČSAD ho tehdy nevzali, protože prý neměli volné místo. Teď by zřejmě bylo. Opilý řidič dostane okamžitou výpověď (čtěte zde).
Balog ho ale nahradit nechce: "Je to dřina, v zimě dost náročná. Mám svou práci. Lisuji kontakty. A jsem tam spokojený."
