Chudí šli do Sněmovny. Stát nám nedává šanci, vzkazují politikům

Lidé, kteří se pohybují na hranici chudoby nebo pod ní, přišli poslancům sdělit své zkušenosti. Ze Sněmovny však odcházeli zklamaní. Připadala jsem si jako pokusný králík, politici nás nemůžou pochopit, řekla 36letá Alžběta Fontiová. Na ulici se ocitla před šesti lety.

"Jsem psychicky na dně, nezvládám to, bojím se ulice," tak hovoří Alžběta Fontiová, když se jí člověk zeptá na pocity z nejbližší budoucnosti. Do poloviny příštího roku má zajištěné bydlení prostřednictvím Armády spásy, do února pak práci v prádelně. Ta jí vydělá sedm tisíc korun měsíčně, jiné příjmy nemá.

"Abych přežila, potřebovala bych o pět tisíc korun více," podotýká. Co bude, až jí skončí pracovní smlouva a možnost bydlení, neví.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii.

Fontiová se v těžké životní situaci ocitla zhruba před 10 lety, když musela utéct od svého přítele. "Bil mě, znásilňoval," říká. Z bohumínského bytu utekla i proto, že se bála hrozeb lichvářů, u kterých se její přítel zadlužil. Od té doby žije v Praze. Pokud jí nepomohou humanitární organizace, je na ulici.

Jak moc je to pro subtilní mladou ženu těžké? "Zákon ulice je přežít. Děláte prostě všechno, abyste přežila," popisuje a dodává, že nejtěžší je nikoliv být ženou, ale být sama. "Samota je hrozně těžká. Nemáte za kým jít. Když se vám totiž něco takového stane, přestanete věřit lidem," vypráví. Kvůli svému osudu přišla nejen o střechu nad hlavou, ale i o kontakt se svým 18letým synem a 16letou dcerou. Obě děti jsou v pěstounských rodinách.

Fontiová stále věří, že se jí podaří odrazit ode dna a založit novou rodinu. "Jsem mladá, chtěla bych začít znovu, ale tento stát nám nedává šanci. Hlavně proto, že nemám možnost přehlásit si trvalé bydliště a domů, do Bohumína se vrátit nemůžu, mám strach," dodává. Podle ní v hlavním městě i Česku chybí sociální byty s nižším nájemným a možností nahlášení trvalého bydliště.

Podnikal, kvůli dluhům teď prodává Nový prostor

Svůj příběh Fontiová zčásti převyprávěla na vůbec prvním pražském setkání lidí se zkušeností chudoby. Konalo se v pondělí v Poslanecké sněmovně. Kromě odborníků na něj dorazilo zhruba 10 lidí, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci. Nyní jim pomáhá některá z organizací, která v metropoli provozuje sociální služby. Někteří prodávají obtýdeník Nový prostor, jiné si vzala pod křídla Armáda spásy nebo organizace Rozkoš bez rizika.

"Skupina prodejců je rozmanitá. V našem centru potkáte třeba mladíka, který ukončil pobyt v dětském domově a dodnes si myslí, že když jsou kalhoty špinavé, tak se vyhodí a koupí se nové. Nebo že chleba se prodává namazaný. Také pána, který podnikal, jeho firma se zadlužila, dluhy šly za ním a on nemá šanci je do konce života splatit," popsala spoluzakladatelka občanského sdružení Nový prostor Dagmar Kocmánková.

Důvody, proč se lidé ocitli v situaci prodejců Nového prostoru, jsou různé, ale mají společnou příčinu. Tou je chudoba a dlouhodobá nezaměstnanost.

"Osou, kolem které se to celé točí, jsou dluhy. Lichva, která se tu volně šíří, je jednou z betonových botiček tahající lidi na dno," dodala zakladatelka občanského sdružení Rozkoš bez rizika Hana Malinová. Tato společnost pomáhá prostitutkám.

Hranice chudoby

Za hranici chudoby je považováno 60 procent příjmového mediánu, v Česku tedy zhruba kolem šesti a půl tisíce korun měsíčně. Statistický úřad vymezuje hranici příjmové chudoby částkou 111 953 korun na rok a jednoho člena domácnosti, tedy asi 9 330 Kč měsíčně. Pod úrovní chudoby se podle tohoto kritéria ocitlo už zhruba devět procent obyvatel ČR. Upozornit na tuto statistiku a problémy s chudobou má právě 17. říjen, na který připadá Mezinárodní den za vymýcení chudoby.

Účastníci semináře také poukázali na to, že lidé často mají nízké právní povědomí a v odrazu ode dna jim brání i záznam v rejstříku trestů. "Problémem může být třeba i to, že člověk neplatil alimenty," upozornila terénní pracovnice z Armády spásy Markéta Musilová.

Poslankyně Lenka Kohoutová (ODS), pod jejíž záštitou se setkání konalo, však přítomné upozornila, že stát není všemocný. "Každý z nás je zodpovědný za svůj život a každý se umí s životními situacemi vyrovnat jinak. Někdo je zvládne sám, jiný potřebuje pomoct. Ale i ten sociální pracovník musí vést lidi k tomu, aby byli odpovědní sami za sebe. Stát může udělat jediné: nastavit mantinely. Není možné mít na všechno poučku, zákon, směrnici. Systém nemůže být všeobjímající," dodala Kohoutová.

Podle ní se sociální systém může v určitých situacích jevit jako děravý, na druhou stranu ale může docházet k situacím, kdy se pomoc zdvojuje nebo odtékají peníze státu do uměle navyšovaných nájmů. "V určitých chvílích dochází k tomu, co vidíme na Šluknovsku. Tedy to, že se platí tam, kde nemusí. Příspěvky musíme rozdávat účelně, ne jen každý rok sypat miliony víc," upozornila Kohoutová.

Ti, kterých se tíživá životní situace týká, z parlamentního semináře nakonec odcházeli bez povzbuzení. "Připadala jsem si jako pokusný králík. Politici naši situaci neznají, nemohou ji pochopit. To by ji museli zažít na vlastní kůži a k tomu těžko dojde," podotkla Fontiová.

Podle přítomných pracovníků v sociální sféře je právě Kohoutová jedním z mála politiků, kteří slyšeli na návrh uspořádat seminář a pozvat chudé do parlamentu. Sama poslankyně pracuje mimo jiné jako dobrovolnice pro neziskový sektor.