Místní vědí, že dělat umíme, říkají Romové z varnsdorfské ubytovny

Kdo by čekal ve varnsdorfské ubytovně TGM po opakovaných demonstracích, kdy na dům létaly kameny, strach a zlost na bílé, je na omylu. Romové říkají, že to nijak moc neprožívají. Problémy tu byly vždy, jen ne tak velké a nikoho ze vzdálenějšího okolí nezajímaly.

Lidé, kteří se kolem ubytovny pohybují, přiznávají, že místní s nárůstem kriminality něco společného mají. Jejich situace se začala zhoršovat od doby, kdy je větší dozor nad dávkami a kdy kleslo porodné. "Pak začaly drobné krádeže i přímo v okolí ubytovny," popisuje správce ubytovny Karel Jiřišta.

Kontrola ubytoven

Všechny tři ubytovny ve Varnsdorfu, dvě městské a soukromou ubytovnu Sport, zkontrolovali ve čtvrtek odpoledne úředníci města a hygienici.

Kontrola se konala za asistence policie.

Výsledky úředníci zveřejní později.

Městská ubytovna TGM patří společně se soukromou ubytovnou Sport k cílům demonstrantů proti kriminalitě. Už měsíc je při demonstracích pravidelně musí hlídat před davem desítky těžkooděnců.

V obou ubytovnách žije 188 Romů, kteří se ve městě narodili nebo se sem přistěhovali z okolí - Rybniště, Šluknova a dalších měst. V době demonstrací mají nařízené zavřít okna a nevycházet. V ostatní dny sem policejní posily jezdí na pravidelné kontroly.

"Stále to tady prohlížejí," říká Štefan, který na zahradě ubytovny právě slaví narozeniny. Ve Varnsdorfu se narodil a v ubytovně TGM bydlí celý život. Tedy kromě doby, kdy byl ve vězení. Ostatně jako většina slavících. "Seděli" hlavně za krádeže, někteří i za násilné trestné činy. Teď se veselí, ač je to v okolí ubytovny zakázáno.

"Pak se nedivte, že na vás lidé budou křičet, že Romové pijí alkohol za dávky," snaží se jim domluvit správce Jiřišta.

Krádeže, to je naše řemeslo už dva tisíce let

"Jaké sociální dávky? Za to se nedá žít!" oponuje mu skupinka posilněná alkoholem. "A jestli je tohle ubytovna, tak já jsem prezident a ne Cikán," rozčiluje se Štefan, který s rodiči a 10 sourozenci žije ve dvou místnostech, na pár metrech čtverečních.

Sprchy, toalety i kuchyně na patře jsou společné. Za to platí 21 tisíc korun. Na vysoké ceny si stěžují všichni, jeden přes druhého.

Romové tvrdí, že jim často nic jiného než drobné krádeže nezbývá. "Krádeže, to je naše řemeslo už dva tisíce let. Cikáni si ho vymysleli, vy, gádžové, jste nám ho ukradli," směje se Rom Michal, který je šéfem celé ubytovny.

Všichni ale takový názor nezastávají. Heslo Cikáni do práce, které na ně demonstranti pokřikují, je pro některé z nich nepochopitelné. "Práci nám dávají pořád, i ti demonstrující. Najímají si nás. Ví, že umíme dělat, dokonce nás doporučí dalším," říká Robert, který se právě do ubytovny TGM vrátil z práce. V bytě má vzorně uklizeno.

Většině je ale nepořádek ukradený. Z jednoho pokoje řve dunění hudby, cigaretový dým na chodbách, kde pobíhají děti, by se dal krájet. Uklizených bytů, jako je ten Robertův, je tu málo. Skoro všude chybí kliky, zámky, společná kuchyň je rozmlácená, chybí sporáky, správce sem raději dal do dřevotřísky jen varné desky.

Strach nemáme, nic jsme neudělali

"Že je tu nepořádek? A kdo to rozbil? Jenom Cikáni," odsuzuje to Robertův spolubydlící Zdeněk, který se do ubytovny vrátil před čtyřmi měsíci z vězení. Také on pracuje. Ty Romy, kteří tvrdí, že je nikdo nezaměstná, nechápe. "Nevím, proč brečí, že není práce. Já si přivydělávám, ve firmě dělám, co je právě třeba," líčí.

Z demonstrací, které se pravidelně srocují před jejich ubytovnou, si Romové nic nedělají. Alespoň to tvrdí. "Strach? Jenom o děti, ty to nechápou, bojí se. My strach nemáme, nic jsme neudělali," říká za všechny "šéf" Michal.

Podle Romů z ubytovny ale ani masové pochody nenávisti dlouholeté vztahy ve městě nezměnily. "Je to v pohodě. Dokonce mi bílí často říkají, co ti jiní bílí u nás blbnou, proč sem chodí řvát. Když mu řeknu, že tam řval taky, že jsem ho viděl, říká, že se byl jen podívat ze zvědavosti, co se bude dít," tvrdí Michal. K těm, kteří demonstrují, prý nenávist necítí.

To na ubytovně Sport, která patří Janu Ruszó, se bojí nejen děti, ale i jejich matky. Říkají, že mají strach ze msty, z lynče. K ubytovně Sport demonstranti chodí především. "Vše se změnilo, sousedé a přátelé se na nás už dívají jinak," říká mladá matka šesti dětí.

Policejní zásah z poslední demonstrace, kterou pořádala Dělnická strana, je ale povzbudil. "Policajti si nenechali nic líbit a bílým to pořádně nandali," směje se zhruba pětadvacetiletý Rom Ondřej v ubytovně Sport.