Na úvod V. K. citujme: "Já jsem byl v pátek na konferenci v Itálii, kde jsem na toto téma mluvil. Já jsem říkal, že jsem přijel z Prahy, kde jsem byl před několika hodinami, teď jsem tady na Lago di Como a rozdíl teploty je neskonale větší než jakékoli globální oteplení, které by za sto nebo tisíc let vůbec mohlo nastat. A teď, když chci vtipkovat, tak jsem říkal, podívejte, já jsem to přežil. Teplota za posledních sto let - já nevím, jestli to všichni víte nebo tušíte - se zvýšila o 0,6 °C. Kdo máte vůbec doma teploměr, který to pozná. (...)"
Tento úryvek z vystoupení Václava Klause na náměstí ve Velkém Meziříčí najdete sestřihaný na YouTube dohromady se záběry smějících se diváků televizního pořadu Na stojáka. Nepřekvapí. Plyne z něj, že prezident nemá smysl pro humor a pořádný teploměr.
Jeho zesměšňování už dávno není záležitostí pankáčů z internetu, ale zcela běžným koloritem současnosti. Klaus je po všech propiskových a jiných extempore tak laciným terčem, že každá stolní společnost ocení raději vtípky z jiného soudku.
Co z Klausova Hradu zbylo? Zbytky vlivu rozmrzelého a mstivého pantáty na politickou scénu. Telefon do Kremlu. A vliv vyplývající z podstaty úřadu, který se u části národa bude těšit setrvalé úctě, i kdyby v jeho čele stál taťka Šmoula nebo Homer Simpson.
Politici a novináři nemohou jako strejda z Horní Dolní nad prezidentem mávnout rukou. Ti první musí držet rituály, ti druzí informovat. Oblíbenou disciplínou je posuzování, v čem měl Klaus pravdu. Každé chladné léto a teplou zimu se cupuje globální oteplování. Jako kdyby na celosvětové dohody o omezení emisí měl Klaus nějaký vliv. Nebo se mu děkuje, že nejsme členy v problémech se zmítající eurozóny. Jako kdyby Česko na přijetí eura mělo. I když obelhat někoho umíme určitě lépe než "líní Řekové". Klaus toho už řekl tolik...
Důležitější, než kdy pravdu měl, či neměl, je to, co ovlivnil. Klaus i s hradními střelci Jaklem a Hájkem agresivně určují témata společenské debaty. Není to jen intelektuální jiskření. Je to boj, který má důsledky. Důkazem budiž třeba osud Kaplického knihovny. Co se stane, až bude tato "skupinka salonních provokatérů" stejně úspěšná například v potírání svobody projevu pro homosexuální menšinu?
Klause se nezbavíme. Poslední rok a půl bude veřejný prostor z Hradu ještě více pepřen a kořeněn tamními kuchtíky. Pak Klaus alespoň sleze mezi ostatní na běžné bojiště.
Jak mu do té doby čelit? Tím, co mu vadí nejvíce. Nepěkně se tomu říká budování občanské společnosti či nepolitická politika. De facto to znamená být aktivní, nerezignovat na dění kolem sebe a nenechat se unavit. Kauza "úředníka" Bátory ve světle sociálních a rasových problémů na Šluknovsku ukazuje, že jde o dost.
