Máte ještě ráda muže?
Násilí doma jsem nikdy nezažila a neměla jsem důvod na ně zanevřít. I když se mi povedlo až druhé manželství, mám teď skvělé rodinné zázemí. Můj muž je malíř, velmi pozitivní člověk, jsme spolu už třicet let. První manžel odešel za jinou a pak emigroval, ještě když byly děti malé.
Vizitka
|
Líčíte mu drastické příběhy, s nimiž se vám týrané ženy svěřují?
Někdy, když řeším opravdu strašlivý případ, ale nechci ho tím moc zatěžovat. Konkrétní fakta si samozřejmě nechávám pro sebe.
Muži většinou nechápou, proč s tyranem žena zůstává.
I manžel zpočátku nechápal, než jsem mu vysvětlila mechanismy, které v takové rodině nastupují. Často hraje roli stud: žena je třeba známá, jako například Simona Monyová, a měla by jít na policii a říct, že je mlácená. Nebo se cítí bezmocně. Když dlouho žijí s partnerem, který jim říká, jak jsou nemožné, neschopné, ošklivé, tlusté a k ničemu, začínají tomu věřit. Ztotožní se s jeho názorem a mají pocit, že jim stejně nikdo neuvěří a že jim není pomoci. Někdy dokonce svého tyrana navenek hájí, i přestože jim vyhrožuje, že přijdou o děti, že ublíží jim či příbuzným. Takové ženy zůstávají, protože mají strach. Navíc domácí násilí neprobíhá denně, ale v cyklech. Muž je k nim občas i laskavý, takže ony věří, že se změní. Kromě toho některé po soužití s takovým člověkem opravdu trpí neurózou a mohou působit "podivně". Někdy se dokonce stává, že je muž dožene až na psychiatrii.
Co pro ně můžeme udělat?
Nenechat týranou ženu v izolaci. Aby našla odvahu svou situaci řešit, měla by mít informace, že se má kam obrátit, měla by vědět, že chování tyrana není v pořádku a nemusí si ho nechat líbit.
Je pravda, že od posledního případu zavražděné spisovatelky Simony Monyové se na vás obrací čím dál víc žen?
Ten případ je smutný, ale určitě přiměl řadu dalších žen, které něco takového doma prožívají, aby si týrání nenechaly pro sebe. Ročně k nám do poradny přišlo kolem dvou set nových žen, nyní je konec srpna a už jich je 210 a narůstají i počty telefonních hovorů, přibývá i mužů vykázaných z domova.
Podle statistik jsou nejčastěji týrané ženy prvních pět let po třicítce. Čím to?
Často jsou snadno izolovatelné, protože mají v tu dobu malé děti. Obrací se na nás ale i mladé dívky a přišla i osmdesátiletá paní. Starší ženy většinou týrají vnuci. Zrovna nedávno jsme pomohli jedné takové paní, k níž se nastěhovala vnučka s partnerem, a chtěli ji jako nesvéprávnou dostat z bytu.
Kolika procentům žen se vám podaří pomoct?
Úspěch je, když žena násilníka opustí, ne že se k němu vrátí. Hodně záleží na tom, jestli k nám přijdou párkrát, anebo vydrží. Ty druhé mají šanci vyhrát. Některé jsou u nás třeba rok v azylovém domě a u nich je úspěšnost skoro stoprocentní.
Jak pomůžete bezprostředně při první návštěvě?
Pomocí dotazníků zjistíme míru násilí, jak dlouho trvá, dostane všechny potřebné informace, a pokud chce partnera opustit, společně sestavíme bezpečnostní plán, jak odchod připravit. Pokud ženě hrozí bezprostřední nebezpečí, je nutné se obrátit na policii. Ta může po zhodnocení situace muže vykázat. Anebo jí pomůžeme sehnat krizové lůžko a posléze utajený azylový dům. Nejtragičtější bývá období rozchodu, kdy agresor ztrácí svou oběť. V tu dobu tyrani nejvíc vraždí. Ženám proto radíme, aby nic o odchodu neříkaly. Aby se připravily tajně a stejně tak zmizely. Ideální je se před rozvodem dostat do bezpečí, ať už je to azylový dům, přátelé nebo širší rodina, kterou on nezná.
Proč ty ženy vystavují násilí i svoje děti?
Řada žen říká, že když násilí ustála jejich matka, že ony ho taky vydrží, právě kvůli dětem. "Jenom ať mi nesahá na děti," říkají často. Až pak konkrétní problémy dětí bývají pro matky motivací se vzepřít. Ty děti jsou opravdu chudinky, mají noční děsy, někdy jsou agresivní. Měla jsem třeba v azylovém domě dvouletou holčičku, která běhala po chodbách a křičela: Krávo, zabiju tě!
Čísla
|
Když vám žena volá o pomoc, poznáte, jestli ji opravdu potřebuje, anebo zda nejde jen o hysterku?
Taková žena nikdy není hysterka. Může to být třeba problematická osobnost, která má ale skutečné trápení. A my jsme od toho, abychom ji vyslechli a aby u nás našla pochopení.
Léta jsem se přátelila s manželským párem ze sousedství. Jednou mi v noci ona telefonuje, ať zavolám na policii, že ji manžel mlátí. Moc jsem jí nevěřila, tak jsem ji raději pozvala na půlnoční čaj. Byla to chyba?
Vždycky je lepší zavolat policii. Vyšetřit, co se opravdu stalo, to už je na nich. Jde o to, aby jeden druhému neudělal něco závažného. Řešili jsme kdysi dávno případ zdravotní sestry, které sousedi zachránili život. Manžel ji surově bil, střílel po ní, topil ve vaně. Když jednou v noci křičela a sousedi zazvonili, šel jim otevřít a ona mezitím utekla. Občanská solidarita se vyplatí. Teď jsme zrovna pomohli jedné lékařce na základě anonymního dopisu od jejích pacientů, kteří psali, že ji týrá její syn - narkoman, ale ona o tom nechce mluvit.
Byla jste někdy svědkem domácího násilí?
Na krizové lince mnohokrát. Jednou třeba muž mladou ženu na horách zmlátil a zamkl v domě. Volala k nám, že vyhrožoval, že až se vrátí, že ji zabije. Tak jsem s ní situaci probrala, nakonec vylezla oknem a utekla. Později se ozvala a děkovala mi, že věděla, že jsem daleko, ale že stačilo, jak jsem ji podpořila a povzbudila.
Můžeme agresora poznat už na začátku vztahu?
Ne vždycky. Někdy už ale od začátku partner ženu izoluje, omezuje, shazuje, dá jí facku, ponižuje ji před lidmi, vulgárně jí nadává. V období zamilovanosti, kdy takové chování střídá klid a láska, se ženy snaží tyhle partnerovy "stavy" vytěsnit. Vždycky doporučujeme podívat se i na to, jak se chová jeho původní rodina, jak se chová jeho otec k matce, jak syn k matce. Obvykle mívají tyrani snížené sebevědomí, jsou to sobci a zbabělci, myslí si, že mají právo ženu kontrolovat a mít nad ní moc. Často mívají dvojí tvář: doma tyran, ve společnosti okouzlující společník. Ze svého chování viní ženu, sám si svůj problém nepřipouští.
Když oslovuje přítelkyni "krávo", je namístě rozchod?
Vulgární nadávky pak muži opakují i před dětmi, takže já bych na místě mladé dívky s takovým klukem nebyla.
Platí, že má žena balit kufr po první facce?
Přinejmenším by se měla po první facce aspoň přijít poradit. Nemusí hned mluvit o rozvodu, když až dosud žádné signály násilí nezaznamenala a šlo opravdu o mimořádně vyhrocenou situaci. Snad by se facka dala i tolerovat s tím, že už se to nikdy nebude opakovat, což jasně partnerovi oznámí.
Věříte, že zůstane jen u té jedné?
Ráda bych tomu věřila, ale spíš mám opačná zjištění, že po facce následují rány pěstí a kopance...
Pět procent domácích agresorů jsou ženy, jaký je rozdíl mezi tyrany a tyrankami?
Špatně je jakékoliv násilí. Ženy se častěji než fyzického násilí dopouštějí toho psychického: ponižují, slovně urážejí.
Volají vám i muži?
Ne tak často. Hlavně když hledají pomoc pro příbuznou nebo známou. Pokud má problém sám, odkazujeme ho na jiná centra, protože my fungujeme jen pro ženy. Někdy volají a vyhrožuji sami agresoři.
Týrané ženy: |
Muži často poukazují na to, že je žena k ráně vlastně vyprovokovala.
Pokud muž zažívá psychické týrání, měl by s tím něco dělat. Proč je ve vztahu, který mu nevyhovuje? Pokud s ní chce být, měli by spolu navštívit rodinnou poradnu a vyříkat si, co komu vadí a hledat řešení. Neznám z praxe ženu, která by muži vážně fyzicky ubližovala. Může se stát, že oběť sáhne ke krajnímu řešení, jako Kamila Velikovská, která manžela tyrana nakonec zastřelila.
Dá se násilník nějak svépomocí zpacifikovat?
Jeden čas se prosazovalo, aby ženy uměly sebeobranu. Byly i případy, kdy žena chvatem muže umravnila, ale já bych byla opatrná, protože muži jsou přece jen silnější.
Může se tyran napravit?
Ženy si často jen přejí, aby partner nebyl agresivní a mohly s ním dál zůstat. Ale on se nezmění, pokud sám nepřipustí, že on je ten násilník, nepřijme svou vinu a nebude s tím něco dělat. Přece i když je žena z jeho pohledu hysterická nebo nevím jaká, tak není řešení, že ji zmlátím. Případů, kdy se muž změnil? Takový neznám skoro žádný.
Žádná šance opravdu není?
Jediná reálná možnost je, že by on sám chtěl se sebou něco dělat. Často je pro ně v takové situaci motivací, že chtějí vidět své děti. Agresor by je ale vidět neměl, což my také doporučujeme. Kdyby tedy soud mohl podmínit kontakt s dítětem tím, že takový otec musí projít terapií, mohlo by to pomoct. Ne že by se změnila jeho osobnost, ale naučil by se se svými emocemi pracovat a usměrňovat je.
