Očekává se, že nová administrativa padne na bedra Národní přechodné rady (NPR), dočasného vedení libyjské opozice, které uznává řada států včetně Francie, USA či Kuvajtu. Rebelové vytvořili NPR v počátcích nepokojů ve východolibyjském Benghází.
Dosud však není jasné, kdo se stane novým vůdcem severoafrické země, která posledních dvaačtyřicet let poslouchala jediného muže: plukovníka Muammara Kaddáfího. Mnozí si uvědomují, jaké riziko s sebou nese porevoluční otálení. Irák po pádu Saddáma Husajna v roce 2003 znázorňuje dobrý příklad, v zemi tehdy zavládl chaos.
Šéf Národní přechodné rady Mustafá Abdul Džalíl
Favorita na nového libyjského vůdce představuje podle britské stanice BBC šéf NPR Mustafá Abdul Džalíl. Jméno někdejšího ministra spravedlnosti zná takřka každý, kdo jen trochu sleduje dění v arabské zemi. "Byl jediný, kdo si dokázal stoupnout před Kaddáfího a říct mu: Ne!" řekl BBC obyvatel povstalecké bašty Benghází.
Džalíl je velmi oblíbený hlavně na východě země, kde se v únoru nepokoje rozhořely. Bývalý ministr má pověst poctivého a čestného člověka. Panují ale i obavy, zda by o významný post vůbec stál. Džalíl už několikrát vyhrožoval, že rezignuje, a nikdo přesně neví, jak moc mu na politické činnosti záleží.
Šéf výkonné rady NPR Mahmúd Džibríl
Kromě Džalíla se v souvislosti s vedením Libye hovoří i o muži číslo dvě v Národní přechodné radě Mahmúdu Džibrílovi. Šéfa výkonné rady NPR zdobí pověst schopného technokrata, jenž dokáže řešit každodenní problémy v rámci prozatímní vlády a který se nebojí učinit i nepříjemná rozhodnutí.
Politolog s diplomem z pittsburské univerzity dosud vedl většinu jednání opozice se zástupci spojenců, západních i arabských zemí. Několikrát se setkal s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, britským ministrem zahraničí Williamem Haguem či americkým velvyslancem v Libyi Genem Cretzem.
Džibrílův kolega Alí Tarhúní, povstalecký ministr financí a ekonomiky, má také jisté šance na zvolení. Emigranta, který se vrátil do vlasti záhy po zahájení bojů, proslavil nepolevující tlak na Západ, který se týkal žádostí o peníze.
Poté, co mezinárodní společenství zablokovalo libyjské účty a uvalilo sankce na vývoz ropy, řídil úřad, který se řadu měsíců potýkal s naprostým nedostatkem peněz.
Novým vůdcem nemusejí být jen členové NPR
Libyi by mohl vládnout i někdejší premiér Šokri Ghanem, který pomáhal při liberalizaci libyjské ekonomiky. Ghanem se však zjara uchýlil do zahraničí a nepřidal se k členům NPR.
Sloužit své vlasti je podle německého týdeníku Die Zeit "připraven" i libyjský korunní princ Muhammad Sanúsí. Devětačtyřicetiletý Sanúsí je prasynovec libyjského krále Idríse I., kterého v roce 1969 svrhl tehdy sedmadvacetiletý Kaddáfí při vojenském puči.
"Vidět nad Tripolisem vlát vlajku svobody mě naplňuje neuvěřitelným štěstím a hrdostí na svůj lid," prohlásil podle ČTK s tím, že o nástupci Kaddáfího musejí rozhodnout obyvatelé Libye. Zemi však podle něj nehrozí, že bude neovladatelnou. "Libye není Afghánistán nebo Irák nebo Jemen. Kmenový systém tu je zcela jiný. Kmeny nechtějí moc, chtějí slušný život. Libyjci nejsou fanatičtí muslimové," dodal.
