Sto metrů dřevěných sloupů a ostnatého drátu, které věrně kopírují dřívější hranice mezi Západem a Východem, zřejmě autoři stavěli zbytečně. Kvůli problémům s pozemky budou muset celou kopii opony odstranit.
"Více než polovina zdi musela, bohužel, pryč," řekl zklamaně správce areálu Jiří Duchoň. "Celý problém vznikl, když jsme přišli na to, že část opony leží na pozemku jednoho Rakušana. Tomu nevadilo, že jsme to tam postavili, jen chtěl, abychom k tomu měli dokumentaci," vypráví dál Duchoň.
Jiří Duchoň obnovuje zhruba sto metrů dlouhý úsek bývalé signální stěny, která stávala v pohraničním pásmu na Jindřichohradecku.
Nadšenci následně zjistili, že pozemek, na kterém zeď budovali, nepatří výhradně městu - jak se mylně domnívali - ale z poloviny je ještě dalšího soukromníka.
"Tím je jeden inženýr z Prahy. Nevěděl, že jsme tam něco takového postavili, a nařídil nám, abychom zeď odstranili. Řekl, že si na svém pozemku nepřeje pomník oslavující železnou oponu, protože nemá rád komunisty. Vůbec si nenechal vymluvit, že naším cílem je přesný opak, tedy vytvořit památník, který je varováním před totalitou," povzdychnul si Duchoň, který je zároveň správcem prvorepublikových pevností u Slavonic.
"Oponu bychom si měli připomínat," myslí si ředitel muzea
Jeho slova dokládá i fakt, že v celém areálu jsou informační cedule popisující tragické osudy lidí, kteří při snaze překonat oponu zahynuli. Kromě signální stěny tu jsou strážní věž, branka na průchod, několikametrové pískové pásmo a sloupy spojařů s mikrotelefonem, kterým se hlídka dorozumívala s velením.
Proud v signální stěně neměl zabíjet, pohraničníci však poznali, jestli se dva dráty nespojily nebo zda je někdo nepřestřihl. Opona byla utvořena z třísetmetrových úseků, takže i přesně věděli, na kterém místě se dělo něco podezřelého.
"Takový pomník na Jindřichohradecko určitě patří. Železnou oponu bychom si měli připomínat. Několik lidí tu bylo zastřeleno," zdůrazňuje ředitel Muzea Jindřichohradecka Jaroslav Pikal.
Město potřebuje do lesa
Aby smůly pro Duchoně a jeho společníky nebylo málo, hrozí teď, že zmizí i další část opony. Tentokrát té na pozemku Slavonic. Sousední louka totiž patří soukromníkovi a město přes ni jezdí do lesa. Jenže majitel už vyježděnou cestu na svém pozemku nechce, protože by kvůli ní nemohl dostávat granty na údržbu louky.
Náhradní cesta tak pravděpodobně povede přes místo, kde nyní stojí poslední třetina železné opony. "Potřebujeme se dostávat do svého lesa. Po cizím jezdit nemůžeme," argumentuje starosta Slavonic Josef Urban. "Základní problém je v tom, že při budování opony neproběhlo řádné stavební řízení. Pak by k tomu nedošlo," říká.
Podle Duchoně není možnost, jak oponu zachránit. "Když ji město bude chtít zbourat, tak to uděláme, proti tomu nic nezmůžeme," dodává. Co bude s památníkem, sám neví. Na znovuvybudování opony na jiném místě nemá energii ani peníze - celkové náklady ve výši zhruba 15 tisíc korun platil se svými kamarády sám. A bez vidiny zisku, nevybíralo se žádné vstupné.
