O ně neměl nouzi šumperský závodník v Adventure Race Pavel Paloncý. První problémy následovaly záhy, po dvou dnech a jedné noci nepřetržité jízdy nevydržely zátěž špice a jedna po druhé opouštěly zadní kolo. Noc odpočinku a servis v Liptovském Mikuláši přišel vhod. Po čtyřech dnech hlásil organizátorům svou polohu na 454. kilometru.
"Jsem O.K., kolo je O.K., pojedu celou noc," plánoval Paloncý, to ale nemohl tušit, že mu osud plánuje nevšední zážitek na Velké Fatře. "Byla jedna ráno, pršelo a v rozbahněném svahu jsem hledal cestu už dlouho, tak jsem si chtěl odpočinout. Vyzul jsem se, najednou slyším asi padesát metrů pod sebou praskání větví a z křoví jde pomalu ke mně medvěd," líčí nečekané setkání cyklista.
"Začal jsem sice dělat hluk, ale úplně mě ignoroval, dorazil k mým věcem a postupně mi sežral obě cyklistické tretry. Stál jsem opodál na zabahněné cestě a snažil se medvěda vyrušit, ale ten už jen očuchal batoh, kde jsem měl šunku i sýr a zmizel."
Překvapený Paloncý posbíral věci, sedl na kolo a jen v ponožkách ujel dvacet kilometrů k nejbližšímu přístřešku, kde přečkal zbytek noci. Na plán dojet ráno do Martina a vyřešit problém s obutím a teď už i rozedřenýma nohama nakonec nedošlo.
"Mám velikost 48, ani jsem nečekal, že bych mohl boty sehnat. V Podhradie jsem přišel bos do samoobsluhy, dal se se mnou do řeči místní muž, a když si mě poslechl, donesl mi své staré boty velikosti 45, že v nich jezdí do krčmy. Teda taky jezdíme v Šumperku na kole do hospody, ale v espédéčkách si to moc nedokážu představit," směje se.
I když postupně překonal své problémy včetně provizorní opravy protestujících brzd, po dvou dnech nonstop jízdy závod v Hranicích na Moravě vzdal. "Je to poprvé, co jsem nedokončil z vlastního rozhodnutí. Zjistil jsem, že to není pro mě a že jsem týmový hráč. Byla to zábava, dokud se mi nedařilo, ale jak jsem problémy vyřešil, najednou mi chyběla výzva. To, že je dlouhý, mi nestačí," krčí rameny.
A dodává. "Jsem zvyklý soupeřit s ostatními týmy nebo s časovým limitem, ale tady jela většina lidí, aby to ujela. Byl jsem jedním z mála, kdo jezdil přes noc a neměl jsem se s kým srovnat," vysvětluje.
Přesto si myslí, že 1000 miles má před sebou světlou budoucnost. "Je to na evropské poměry unikátní projekt a hodně věcí má Honza Kopka dobře zařízených. Ale Advanture Race je jiný sport a myslím, že účastníci se nebudou překrývat. Pro spoustu lidí však je 1000 miles výzva a půjdou do ní i příště," nepochybuje.
