Tragická srážka muži, který řídil lokomotivy přes třicet let, zcela změnila život. Ačkoliv na rozdíl od mnoha cestujících utrpěl jen lehčí zranění, přesto se mu vzpomínky na okamžik, kdy zahlédl padající most, neustále vracely.
"Nakonec jsem chodil k psychiatrovi a jak on, tak i kolegové mi říkali, ať toho nechám a odejdu," vysvětlil devětapadesátiletý Šindelář.
Při tragické nehodě dokázal Šindelář rychlík zpomalit ze 134 kilometrů za hodinu na devadesátku. I odborníci uznávají, že jinak by už tak tragická bilance osmi mrtvých byla znatelně vyšší. Nyní Šindelář na soud do Ostravy přicestoval za obvyklé jízdné.
"O režijní jízdenku jsem přišel kvůli nesplnění pětileté lhůty. Kdybych měl do důchodu pět a méně let, o výhodu bych nepřišel. Mně ale do této lhůty chyběl měsíc. Režijku tak prý dostanu, až když budu v důchodu," řekl s úsměvem.
Na dotaz, jestli České dráhy neuvažovaly v jeho mimořádném případu o výjimce, zvláště když mu chybělo tak málo času do lhůty, Šindelář jen pokrčil rameny.
Mluvčí Českých dráh Petr Štáhlavský uvedl, že si firma strojvedoucího váží. "Proto jsme mu vyplatili finanční odměnu a poděkování jsme mu vyjádřili i symbolicky udělením firemního ocenění. Po zvolení starostou odešel pan Šindelář na vlastní žádost z Českých drah, a to v rámci Doprovodného sociálního programu, který zaručuje zaměstnancům výhodnější finanční podmínky," řekl mluvčí a dodal: "Tarif ministerstva dopravy umožňuje, abychom mu režijní jízdenku znovu poskytli ve chvíli, kdy dovrší důchodový věk."
Cestování vlakem však vůbec nevyhledává, jízdu ze středočeských Strančic do Ostravy doslova protrpěl. "Ve Studénce jsem se podíval na místo, kde stojí ten most, ještě teď mi buší srdce. Bylo to nepříjemné," řekl před zahájením líčení.
Nyní ho ještě čeká cesta zpět, a navíc ve směru, kterým tehdy jel. "No, snad to přežiju. Nevím, jestli z okénka vyhlédnu. Možná jen proto, jestli ten most opravdu stojí," komentoval.
Šindelář se stal ve Strančicích starostou
Vlaky se však vůbec nemusí zabývat. Po podzimních komunálních volbách se stal starostou dvoutisícových Strančic z okresu Praha-východ. Na Studénku si ale často vzpomene. Však před soudem musel znovu detailně popisovat osudné okamžiky.
"Po projetí stanice Studénka jsem si všiml záblesku, jak most přetrhl trolej. Vypadl proud, stáhnul jsem sběrače proudu, zatáhl za rychlobrzdu a utíkal se schovat za kabinu," líčil sekundy poté, co si ze vzdálenosti asi 600 metrů všiml, jak se most zavlnil a sklouzl na trať. "Srážka už byla nevyhnutelná," konstatoval.
Po nárazu se probral s lehčím zraněním u plechové skříňky, ke které ho přimáčkl ventilátor. Měl zraněné předloktí a roztrženou kůži na temeni. "Později se mi ještě objevila sraženina, kvůli které jsem musel na operaci, ale nic vážného to nebylo," podotkl.
Obhájci obžalovaných na něj vysypali lavinu dotazů, proč jel tak rychle, jestli v době, kdy se díval do jízdního řádu, už mohl vidět most, případně jestli měly brzdy vlaku maximální účinek. Jak podotkl, v úseku neměl nařízenu pomalou jízdu. "Zareagoval jsem okamžitě, neudělal bych nyní nic jiného."
V Bohumíně nabral vlak osudné šestiminutové zpoždění
Při přepojování vlaku po přejezdu česko-polských hranic v Bohumíně nabral vlak osudné šestiminutové zpoždění. Když se ho obhájci ptali, jestli pak nechtěl rychlejší jízdou zpoždění stáhnout, zareagoval: "To určitě ne, na trati si nemohu dělat, co chci, takovou rychlostí jsem uvedeným úsekem jezdil pokaždé. Kdybych měl nařízenou padesátku, tak bych vlak před mostem určitě zastavil, ale žádné omezení nebylo."
Jak po výslechu řekl, podobné otázky očekával. "Připravovali mě na to kolegové, kteří si už něčím podobným prošli. Nedivím se, ale příjemné to rozhodně nebylo. Sice mě zajímá, kdo bude za tu strašnou nehodu odsouzen, ale přijedu asi až na rozsudek," konstatoval.
