Cílem expedice bylo rozplést tajemství posledního letu bombardéru Wellington, který měl v noci z 15. na 16. září 1941 za cíl ponorkové doky v Hamburku. Dosud se nevědělo s jistotou, zda ho sestřelil stíhač, nebo protiletadlové dělostřelectvo a zda se tak stalo při letu na Hamburk, nebo při návratu. (více o letu čtěte zde)
Letounu totiž od startu nefungovala palubní radiostanice, proto byl jeho osud dosud záhadou.
Letoun WellingtonDvoumotorový bombardér dlouhého dosahu, nesl dvě tuny pum. Britové ho používali hlavně pro noční nálety. Palubní výzbroj tvořilo šest kulometů Browning ráže 0,303 palce - dvojčata v přední a zadní věži a po dvou kulometech lafetovaných na bocích. Letouny měly odolnou geodetickou konstrukci trupu, přesto v náletech na Německo utrpěly značné ztráty. |
V dolnosaské vesnici Andervenne české pátrání uspělo. "Díky pamětníkům jsme našli místo, kde letoun dopadl. Můžeme jasně potvrdit sestřel 'flakem' při letu na Hamburk," sdělil iDNES.cz člen výpravy Vladislav Burian.
Z vyprávění pamětníků i ze zaměření místa pádu letounu podle něj jasně vyplývá, že letoun byl zasažen v noci na cestě na Hamburk.
Obyvatelé Andervenne také české výpravě vylíčili poslední okamžiky letounu. "Od pamětníků víme, že ho zachytily světlomety, že explodoval ve vzduchu a na zem dopadl jako hořící koule v několika kusech. Už za války ho Němci sesbírali a odvezli, protože potřebovali materiál," upřesnil Burian.
Poslední malé zbytky stroje pak Němci asi před čtyřiceti lety dohledali s detektorem kovů. Od té doby místní na poli při orbě už nic nenacházejí.
311. peruť RAFSlavná "třistajedenáctka" byla jedinou bombardovací československou perutí v britském Královském letectvu. Od září 1940 do dubna 1942 uskutečnila přes tisíc bojových vzletů. Z celkem 53 osádek bylo zabito či zajato dvaadvacet. Její činnost inspirovala uměleckou tvorbu, například román Nebeští jezdci. |
To sice může znít jako zklamání, jindřichohradecká výprava ale má přesto políčeno na zajímavý úlovek. Pamětníci jí totiž slíbili, že ve vesnici zapátrají a podle Buriana by někde v zašlých fotoalbech mohli mít dobový snímek z místa dopadu. "To považujeme za velký úspěch," shrnul Burian.
Vzal si kamarádův kožíšek, proto ho měli za mrtvého
Posádku letounu tvořili piloti Vilém Soukup a Ján Miklošek, navigátor Mojmír Sedláček a radiotelegrafista Antonín Zimmer, předním střelcem byl Zdeněk Babíček a v zadní střelecké věži seděl Alois Jarnot.
Mezi mrtvými původně Mezinárodní Červený kříž ohlásil i Richarda Husmana, který později pod jménem Filip Jánský vydal knihu Nebeští jezdci a nevědomky tak stvořil označení pro československé posádky bombardérů RAF.
"Husman se však tehdy nalézal v Anglii v nemocnici. Záměna byla způsobena tím, že si Zdeněk Babíček tehdy vzal na akci Husmanův letecký kožíšek, podepsaný jeho jménem," píše historik Jiří Rajlich v publikaci Na nebi hrdého Albionu.
Posádka sestřeleného wellingtonu s označením KX-L (KX bylo označení československé 311. bombardovací perutě) je pohřbena na velkém lesním hřbitově v Reichswaldu v Severním Porýní-Vestfálsku. Celkem na hřbitově leží 3 971 letců RAF, více než na kterémkoli jiném hřbitově v Německu.
