Měl to být nový začátek pro politickou scénu unavenou tvrdými boxerskými souboji s podpásovými údery v podání dua Paroubek – Topolánek.
Po roce vlády ODS, TOP 09 a VV s nejsilnější parlamentní většinou v české historii (118 poslanců) však mnozí na Paroubkovu i Topolánkovu vládu nostalgicky vzpomínají jako na éru, kdy bylo vlastně ještě docela dobře.
Koaliční kabinet, který si dal boj s korupcí do svého názvu, zůstává jen u slov. ODS už musela kvůli podezření z korupce odvolat Pavla Drobila, Vít Bárta odešel z ministerstva dopravy kvůli hromadícím se kauzám raději sám.
Kromě výše zmíněných afér jsou tu i další šokující problémy. Tím největším je financování VV a "čarování" s čísly poslance Michala Babáka.
Nebo zjištění, že dosud nebyla odvolána "žába na prameni" brzdící vyšetřování korupčních kauz, pražský vrchní žalobce Vlastimil Rampula. Od "slavné" protikorupční strategie Radka Johna se distancovali i experti z Transparency International.
Vláda navíc neumí mluvit s veřejností a příliš nevyniká ani v komunikaci mezi sebou. Na jakémkoliv pracovišti – nezáleží, zda je to krejčovská dílna, nebo vláda – je pro společný kvalitní výstup nutná týmová souhra a vzájemná důvěra.
Lidé na pracovišti jménem Strakova akademie však spolu nedokážou ani mluvit, dělají si podrazy a v médiích se navzájem veřejně urážejí. Výstupem jejich snažení může být jedině společný paskvil.
