Od zemětřesení v Japonsku uplynul skoro měsíc, jaká nyní panuje v metropoli atmosféra?
Město už žije všedním životem. Stále se šetří elektrickým proudem. Zlepšil se i dosavadní nedostatek potravin a vody, stejně jako situace s benzinem. Když sledujete záběry z prefektur Mijagi, Iwate nebo Fukušima, máte pocit, že se jedná o naprosto jiný svět.
Severovýchod Japonska se ve čtvrtek znovu mohutně otřásl a zemětřesení bylo cítit i v Tokiu. Jak tyto opakující se otřesy působí na lidi?
Je to zvláštní čtyřtýdenní adrenalinový maraton. Od 11. března se země zachvěla více než devětsetkrát. Čtvrteční otřes byl sice jeden z nejsilnějších, ale zvyknete si. Jiná situace je samozřejmě v oblastech blízkých epicentru, kde ještě teď nejde proud a kde bylo opět poškozeno mnoho budov.
My jsme zemětřesení zaznamenali dvě minuty po půl dvanácté v noci. Okamžitě jsme začali sledovat zprávy, které potvrdily naše obavy, že epicentrum bylo znovu v prefektuře Mijagi. Člověk si uvědomí, že by se vše mohlo vrátit.
Jsou v nejpostiženějších oblastech nějaké viditelné pokroky? Staví se alespoň provizorní obydlí?
Za krátkou dobu se opravila řada komunikací, po celé zemi se organizují materiální i finanční sbírky. Ze zpráv vím, že se připravují provizorní obydlí, jejich počet v této chvíli ale ještě není dostačující.
Rozhoduje se třeba o tom, že se některá města již neobnoví a přesunou se z pobřeží do vyšších poloh?
O tom, že by se některá města neobnovila, jsem neslyšel, možná právě kvůli silné vazbě Japonců na místo, kde se narodili a vyrostli a kde mají pohřbené generace svých předků. Ačkoli ani pietní místa už v takových oblastech neexistují, mnohde nepoznáte, kde je hranice mezi silnicí a obytnou plochou.
S přesunem do vyšších poloh je to v Japonsku složité, neboť prakticky 70 procent území tvoří takřka neobyvatelné příkré kopce a hory. V létě kvůli dlouhotrvajícím dešťům dochází k častým sesuvům půdy, které si již také vyžádaly mnoho obětí na životech. Japonská krajina je čarokrásná, ale dokáže být až ďábelsky krutá.
Sbírka ADRY na pomoc Japonsku* Povinné údaje: * Údaje nutné pro soutěž o odznak Věry Čáslavské:  |
Tokio a celý severovýchod země omezují časté odstávky proudu. Jak je obyvatelé snášejí?
Trpělivost určitě nedochází. Samozřejmě je to nepříjemné pro ty, jichž se odstávky bezprostředně týkají. Nikdo však nenadává, ani není vzteklý, protože ví, že v dané situaci není sám. Navíc, což je pro Japonce typické, televizní stanice se teď předhánějí v "tipech", jak s danou situací naložit. Radí například, jak chladit potraviny jinde než v lednici. V tomto ohledu jsou Japonci velmi praktičtí.
Je zemětřesení a jeho následky stále událostí číslo jedna, nebo se v médiích začínají objevovat i jiné zprávy?
Ve zpravodajství určitě. Na obrazovku se ale vrátily běžné pořady, včetně zábavných. Když však dojde k zemětřesení, v horním řádku se objeví informace, případně se program přeruší a začne živé vysílání.
Měsíc po katastrofě se stále pohřešují stovky lidí. Několik sportovních hal se změnilo v márnice s rakvemi obětí. Proudí tam davy přeživších v naději, že objeví své blízké. Je to však složité, s ohledem na postupující rozklad. Mnohá zařízení se uchylují k hromadným pohřbům do země, v Japonsku přitom takový způsob pohřbívání zakazuje zákon. Japonci si přivykli loučit se s blízkými během obřadu v krematoriu.
Kvůli nehodě v jaderné elektrárně Fukušima do oceánu unikala a chvíli se i cíleně vypouštěla radioaktivní voda, neomezí Japonci konzumaci ryb?
První zprávy o kontaminaci ryb se objevily 4. dubna, a to s sebou samozřejmě nese omezení. Japonci jsou velcí konzumenti a importéři ryb a předpokládám, že to se nezmění. Také nelze zapomínat na rybáře, kterých se to bezprostředně týká. Rybářství má dlouhou tradici a jestli se kontaminace prohloubí, mnoho rybářských vesnic bude na mizině. To ovšem platí i o pěstitelích zeleniny či výrobcích mléka.
Před necelými dvěma týdny úřady oznámily, že i tokijská voda je kontaminovaná a děti ji nemají pít. Spoléhají lidé dál na balenou vodu?
Zpráva o kontaminaci vody nás všechny přinejmenším psychicky zasáhla, nicméně sledování přesných čísel a údajů, které produkují erudovaná místa, a nikoli senzacechtivá média, nás velmi rychle vrátilo do reality.
Rodiny s kojenci dostávaly až tři lahve vody na den, což svědčí o pružnosti místní samosprávy. Nebezpečí sice pominulo, i balené vody je už více, i tak je ale znát její nedostatek. V současné chvíli lze samozřejmě pít vodu z vodovodu.
Projevuje se v Tokiu i nedostatek nějakého jiného zboží?
Některých potravin si můžete koupit pouze jedno balení na osobu, například fermentovaných sojových bobů nattó, někde se to týká i balené vody. Před časem došly jogurty a mléko kvůli obavám z kontaminace. To však není nic v porovnání s postiženými oblastmi, kde se potraviny nedostávají ani teď. Na mnoha místech lidé - alespoň v prvních týdnech po zemětřesení - museli použitelné potraviny hledat ve vyplavených troskách.
V Japonsku je právě sezona svátků, rozkvétají sakury a blíží se tzv. zlatý týden na přelomu dubna a května, kdy si Japonci užívají hned několik dnů volna. Jak svátky prožívají letos? Jsou vůbec schopni se uvolnit a užívat si běžných radostí?
Tokijský guvernér lidi vyzval, aby letos upustili od tradičního jarního posezení pod rozkvetlými sakurami, známého jako hanami. Na to, zda se zdržet jarních oslav, panují různé názory. Objevují se nejrůznější kampaně na podporu postižených prefektur. Kupříkladu výrobci rýžového vína saké říkají, ať si Tokijčané jaro klidně oslavují, ale ať pod sakurami pijí saké fukušimské značky.
Japonci jsou národem, který je zvyklý na přírodní pohromy, mnohokrát začínali takřka od nuly. Jejich soudržnost a houževnatost by v mnohém mohla být příkladem pro Evropany, kteří bývají v těchto situacích někdy až neurvalí.
Vracejí se zahraniční turisté?
Příliv turistů do Japonska v posledních týdnech velmi poklesl, což je způsobeno jednak zahraniční panikou kolem jaderné elektrárny Fukušima, jednak pokračujícími otřesy půdy.
Překvapilo vás něco na chování Japonců po katastrofě?
Spíš mě to přesvědčilo o jejich pospolitosti, soudržnosti, disciplíně a pokoře, schopností smířit se s osudem svým i s osudy druhých. Znám případ, kdy v Sendaji, kde v mnoha domácnostech netekla voda, vyvěsili lidé na branku svého domu ceduli s nápisem: Přijďte si, prosím, nabrat, u nás voda teče. A to hovoří za všechno.
