Podle listu Der Spiegel se rozhovor odehrál někdy v padesátých letech na předměstí argentinské metropole Buenos Aires, kam se Eichmann v roce 1953 přestěhoval z provincie Tucumán na severu země.
Muž, který měl v třetí říši na starosti přepravu statisíců lidí po železnici do vyhlazovacích táborů, se nyní oficiálně jmenoval Riccardo Klement a pracoval jako mechanik v továrně automobilky Mercedes-Benz. Dále však udržoval čilé styky s bývalými nacisty, kterým režim argentinského autokrata Juana Peróna nabídl útočiště.
Vrah s razítkem Reinhardt Heydrich svěřil ideologicky spolehlivému a organizačně nadanému Eichmannovi v tzv. konečném řešení židovské otázky úlohu logistika. Snaživý úředník organizoval železniční transporty Židů do ghett a vyhlazovacích táborů ve východní Evropě. Po válce utekl do Argentiny, kde žil i se svou ženou pod falešným jménem. Patnáct let po válce, 11. května 1960, ho vypátrali a tajně unesli agenti izraelského Mosadu. V Izraeli byl nacistický zločinec v prosinci roku 1961 odsouzen k trestu smrti a po zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen. |
Suchý pedant s vysokým čelem a úřednickými brýlemi měl potíže uživit svojí rodinu, cítil se zrazen svými bývalými kolegy vypovídajícími v Norimberku a časem se u něj vyvinula náklonnost k alkoholu.
Řada uprchlých nacistů považovala holokaust za spojeneckou propagandu, a tak se jeden ze strůjců konečného řešení stal v okruhu německé emigrace vyhledávanou postavou. Když se Eichmann napil, rád se svojí dřívější důležitostí a významem pochlubil.
Alkohol mu rozvázal jazyk
"Nebyl jsem jen tak někým, kdo přijímal rozkazy. Takový hlupák jsem nebyl. Já jsem byl součástí myšlenkového procesu, vizionář," svěřil se na předměstí argentinské metropole nizozemskému novináři a bývalému členovi Waffen SS Willemu Sassenovi, který si rozhovory s byrokratickým vrahem milionů lidí nahrál.
Během svého pozdějšího procesu v Jeruzalémě naopak Eichmann trval na tom, že pouze poslouchal rozkazy a byl jen malou součástkou v byrokratickém soustrojí.
V rozhovoru se Sassenem se Eichmann pod vlivem alkoholu dostal do rozšafné nálady a pustil se do hodnocení své bývalé práce. Nelitoval však milionů zmařených životů, ale naopak toho, že se v Evropě nepodařilo vyvraždit všechny Židy. "Nedělali jsme svoji práci dobře, dalo se toho zvládnout daleko více," litoval Eichmann faktu, že nacistická vražedná mašinérie nefungovala bez chyby.
Sassenovy nahrávky se padesát let skrývaly v německém spolkovém archivu v Koblenzi. S blížícím se výročím procesu, který ve světě probudil zájem o tragédii evropských Židů, si vydání dokumentů soudní cestou vynutila novinářka Gabriele Weberová. Z více než 3 400 stran mimo jiné vyplývá, že západoněmecká tajná služba o Eichmannově úkrytu věděla už osm let před jeho únosem do Izraele.
