Začněme trochu odlehčeně. Deník Guardian napsal, že u vás bude muset Julian Assange platit za stravu a ubytování. Kolik tedy u vás platí nájem?
To je trochu omyl, neúčtuji mu nájem. On sám se nabídl, že mi bude platit. Navrhl, že si uhradí své náklady. To znamená jídlo, teplo, elektřinu. Ta částka se mění. Prostě když mu koupím víno, tak mu přinesu účet. Platí opravdu všechny náklady, které mě jeho pobyt stojí.
Vaughan SmithVaughan Smith je bývalým důstojníkem britské armády. V roce 1989 založil Frontline News TV a v devadesátých letech pracoval jako nezávislý kameraman v konfliktech v Iráku, Afghánistánu, Bosně, Čečensku nebo Kosovu. V roce 1991 v převlečení za vojáka pořídil unikátní záběry z války v Zálivu. Při filmování v Kosovu jen o vlásek uniknul smrti, když kulku zachytil jeho mobilní telefon. V roce 2003 založil v Londýně Frontline Club, který propaguje nezávislou žurnalistiku. Loni poskytl Smith azyl šéfovi WikiLeaks Julianu Assangeovi nejprve ve Frontline Clubu a po prosincovém soudu i ve svém venkovském sídle ve Ellingham Hall v Norfolku. Je autorem několika dokumentů. Posledním je Krev a prach o práci lékařských týmů v Afghánistánu. |
I některé osobnosti amerického politického života, například Sarah Palinová, prohlásily, že by Assange zasloužil smrt. Je jeho současné útočiště fyzicky nebo kyberneticky nějak speciálně chráněné?
Nemohu vám přesně říct, jaká bezpečnostní opatření jsme přijali, pak by je znal každý. Co se týče kybernetické ochrany, řeší si ji Assange sám a myslím, že to dělá jak nejlépe umí. Já ji neřeším, protože o mě se nikdo nestará. Ale i já jsem přijal některá bezpečnostní pravidla. Když budete v mé zemi někoho nabádat, aby zabil někoho jiného, půjdete k soudu a budete vyšetřován. V USA se nic takového nestalo. To je neuvěřitelné.
Pamatujete si na den, kdy jste se s Assangem potkali poprvé?
Ano, přišel za mnou, zda by mohl ve Frontline clubu uspořádat tiskovou konferenci. Už dříve jsem se ale zajímal o to, co dělá. Je velmi chytrý a angažovaný a přesvědčený o tom, co dělá. Teď jsme přátelé.
V britských médiích se objevily zprávy, že se ve Frontline clubu skrýval i když po něm pátral Interpol. Je to pravda?
Má ve Frontline clubu přátele a přišel s tím, že by u nás rád uspořádal tiskovou konferenci. Pravidla jsou taková, že pokud jste členem, můžete zůstat. On si z něj udělal svoji základnu. Ale nikdy se neskrýval. Každý věděl, že tam je.
Instinkt mi řekl, že musím Assangeovi pomoct
Proč jste mu nabídl útočiště ve svém domě?
Nebyl jsem zdaleka sám, bydlení mu nabízelo více lidí. Já jsem tehdy viděl, že je to člověk, který potřebuje pomoc a který je pod tlakem. Můj instinkt mi tehdy řekl, že musím něco udělat.
Někteří Assange popisují jako člověka s mesiášskými sklony, jiní o něm mluví jako o příjemném člověku. Ty popisy se hodně liší i u jeho blízkých spolupracovníků. Jaký je podle vás?
Pokud by byl mesiáš, následovalo by ho více lidí. Co se týká biblického příběhu, tak tam podobnost je. Assange, podobně jako Ježíš, útočí na moc. Je však chybou ho vykreslovat jako náboženskou postavu. Je prostě člověkem, který se snaží útočit na mocné lidi. Vnímám ho jako odvážného člověka, který má své principy a v něco věří. Někdy si myslím, že dělá chyby, jiné věci dělá správně.
A jaký je v osobním kontaktu?
Je to velmi chytrý a zdvořilý muž. Není to jednoduchá osobnost. To ale neznamená, že není zajímavý a zábavný.
V tomo sídle Vaughana Smithe Julian Assange vyčkává na verdikt o vydání do Švédska
Julian Assange před dočasným domovem ve venkovském sídle Ellingham Hall v anglické obci Bungay (17. prosince 2010)
Nedávno vyšlo ve Švédsku najevo, že policistka, která se podílí na Assangově vyšetřování, znala ženu, která ho obvinila ze znásilnění. Jak vnímáte švédská obvinění?
Je to velmi vážné, protože se to děje někomu, kdo se snaží alespoň trochu změnit svět. Pokud by opravdu šlo o znásilnění, byla by to velmi vážná věc. On není obviněný a je dobře, že zůstává ve Velké Británii. Ve Švédsku totiž neexistuje možnost kauce a až do procesu by musel čekat ve vazbě a nemohl řídit svoji organizaci. Na druhou stranu nejlepším způsobem, jak se očistit, je projít celým tímto právním procesem. Víc než o Julianovi je to o Švédsku a my bychom se měli ptát, proč to Švédsko dělá.
Tento proces ale může trvat řadu měsíců. Jak dlouho může Julian Assange využívat vašeho azylu?
Já nebudu dělat nic, co by mohlo poškodit jeho právní pozici. Může zůstat jak dlouho bude chtít, klidně čtyři nebo pět měsíců. V mém domě je místností dost.
Nejvíce se bojím vlastní chyby
Vy sám jste jakýsi pionýr nezávislé žurnalistiky. Co říkáte na současný fenomén Twitteru a Facebooku? Opravdu mají moc měnit vlády, jak to teď vidíme na Blízkém východě?
Myslím, že se těmto věcem přičítá příliš velká zásluha. Musíme mít stále na paměti, že je to o mladých lidech, kteří chtějí změnu. V tom je internet velmi užitečný. Mladí lidé potřebují prostor ke komunikaci. My potřebujeme změnu a mladí lidé určí, jak bude budoucnost vypadat.
Váš poslední dokument Krev a prach z Afghánistánu je velmi působivý. Proč myslíte, že ho západní televize zakazují vysílat?
Zakazují je příliš silné slovo. Potřebuji jen najít společnost, která je připravená ukázat drsné záběry.
Ale vždyť to je realita, v Afghánistánu je válka?
Máte pravdu, ale většina televizí se takovým záběrům brání, protože nechtějí svoje publikum vystavovat takové realitě. Nakonec se mi podařilo najít al-Džazíru, se kterou je spolupráce velmi dobrá.
Mnoho lidí, včetně nejvyšších amerických politiků, tvrdí, že úniky depeší mohou ohrozit lidi, kteří se účastní operací v Afghánistánu? Co si o tom myslíte?
Nemyslím si to, protože materiály neprozrazují nic přísně tajného. Jestli jsou operace v Afghánistánu nebo celé tažení ohroženy, tak je to kvůli tomu, že nemá podporu veřejnosti. Myslím, že by veřejnost válku podporovala, kdyby měla informace. A to je to, co říká Julian Assange. Musíme jinak nakládat s tajnými informacemi. V současnosti je to tak, že úřady musí mít důvody pro to, aby něco publikovaly. Mělo by to ale být tak, že by naopak měly vysvětlovat, proč něco nezveřejňují.
Na internetu je k vidění mobil, který vám prostřelili v Kosovu a možná vám zachránil život. Kdy jste měl v životě největší strach?
Ve svém životě jsem se bál celkem často. Nebojím se však, že mě zabijí nebo budu zraněný. Daleko více se obávám své vlastní profesionální chyby. Bojím se, že neodvedu dobrou práci a zklamu lidi, kteří mi věří.
17. prosince 2010 |
