"Soud v celém rozsahu zrušil původní rozhodnutí okresního soudu a znovu rozhodl, kdy obžalovaného uznal podle nového trestního zákoníku vinným ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby. Soud také shledal, že obžalovaný byl za své činy plně odpovědný, a na případ se nevztahuje žádná amnestie ani není promlčený," uvedla mluvčí krajského soudu Lucie Böhmová. Na rozsudek, který padl v pondělí, upozornil týdeník Sedmička.
Ladislav Nakládal, bývalý předseda místního národního výboru v Brníčku u Uničova, se líčení osobně nezúčastnil. Podle soudu v roce 1951 prakticky zlikvidoval soukromé hospodářství místního sedláka Jiřího Nohavičky a celou jeho rodinu vystavil tvrdé represi.
"O spravedlnost bojuji celých dvacet let. Nedovedete si představit, co jsme kvůli tomu vytrpěli," řekla už vloni po vynesení prvního rozsudku Jarmila Nohavičková, která tehdy jako osmadvacetiletá musela utíkat z rodného statku se dvěma malými dětmi.
Rodina byla v té době už bez hospodáře, sedlák a bývalý legionář Nohavička byl odsouzen za údajné neplnění dodávek. Místní národní výbor nejdříve rozhodl, že statek se musí stát součástí vznikajícího zemědělského družstva, a vzápětí 12. prosince 1951 nařídil rodině vystěhování.
Násilné stěhování se dotklo dvou tisíc rodin
Bezpráví postihlo v padesátých letech soukromé zemědělce po celém Česku, komunisté pak zavedli jednotná zemědělská družstva, která se udržela až do roku 1989. Stěhování postihlo dva tisíce rodin. Rodina z Uničovska měla štěstí aspoň v tom, že se stěhovala jen o pár vesnic dál. Jiní postižení putovali do vylidněných a neúrodných Sudet.
Tragédie Nohavičkovy rodiny je však jen jednou z mnoha. Bohatí sedláci zvaní kulaci byli komunistickým režimem masově pronásledováni. Jen Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu prověřoval přes 600 případů. "Většinu jsme museli odložit, možní pachatelé byli už po smrti," nastínil před časem ředitel úřadu Pavel Bret.
Tažení proti kulakům bylo zahájeno na základě tajné směrnice. Sedláci se ze dne na den museli vystěhovat často na druhý konec země a represe pokračovala i tam. Jejich děti navíc nesměly studovat.
