"Zavolejte Mohamedovi, tady máte na něj číslo," říká. Šukrán, děkuji. Mohamed to ale zvedne až po pár hodinách. Jenže je teď v jiném městě a nemůže posloužit jako tlumočník, natož aby sháněl auto pro české reportéry, kteří se chtějí dostat dál na jihozápad, do měst, kde se dost bojuje.
Ana sahafi men čík, tak se říká: Jsme novináři z Česka. Prima, ale co teď? Naštěstí se objeví Salím, který rychle pochopí, oč jde. Slíbí, že se pokusí pomoci. Jenže hodiny ubíhají, pro reportáž z bojové čáry to chce co nejdříve se posunout o pár set kilometrů na jihozápad.
Zpoza obzoru duní mohutné detonace. Děje se někde něco? Benghází je uprostřed osvobozené Libye, ale těžko to zjistit, protože Kaddáfí přestřihl internet. Fungují však satelitní televize. Všichni tu sledují panarabské al-Džazíru a al-Arabíju. Zprávy hovoří o leteckých útocích kdesi u Benghází.
Ana sahafi men čík
Nakonec se ozve telefon, že na recepci hotelu kdosi čeká. Jsou to dva mladíci, Dáhr a Valíd. Salam alejkum, ana sahafi men čík, O. K.? Alejkum salam, O. K., opáčí oni a překvapeně se zeptají? Čík? Pavel Nedved? Yes, říkám a pro jistotu ukazuji na sebe: Nedvěd. My country.
Malý slovníček pojmůSalam alejkum – univerzální arabský pozdrav, znamená „mír s tebou“. Odpověď je: Alejkum Salam. |
V mé malé zásobárně arabských slov je ještě sajára, auto. Salím, sajára? "Yes, yes, Salím," odpovídají. Takže to šlo přes Salíma, říkám si.
Nadchází dlouhá hodina vyjednávání, a kdykoliv se objeví nějaká neshoda, posunková řeč prošpikovaná anglickými slovy raději odbočí jinam. Kaddáfí crazy, šílenec, yes... Lidé ve světě včetně "my country" si přejí, aby Kaddáfí padl, ale bojí se, jestli ho nenahradí nějaký islámský radikál. Understand?
Dáhr si zapaluje cigaretu. "Four hundred, libya dinar, yes?" navrhuje za cestu do Adžedábíji a Bregy, což je přes 200 kilometrů. La, la, ne, ne. Too much. Na papírek píšu číslo 250 (asi 2 900 Kč). Dáhr má dva mobily, mluví hlučně do obou naráz, baví se se dvěma řidiči najednou. Valídovi zjevně vrtá hlavou, co zaznělo před chvilkou.
"Islam, yes!" dá si ruku na hruď. A partička v recepci se začne emotivně dohadovat, co znamená slovo "radikál". Jde kolem Ašráf, bangladéšský pikolík, který umí trochu anglicky i arabsky, a vysvětlí jim to.
No bin Ládin, no Lockerbie
Jedna potíž zůstává. Partička si zjevně myslí, že to já si myslím o nich - že jsou radikálové. "No al-Káida, no bin Ládin!" vášnivě gestikulují a bijí se do prsou. "No Lockerbie. Lockerbie crazy Kaddáfí!"
PODÍVEJTE SE:Na snímky fotoreportéra MF DNES     |
Na papírku dostávám nabídku 350. La, la, anebo raději už říct yes? Ještě počkám a půjdu na to trochu jinak. Ok, sajára, 350, Aždabíja, Brega, ale: two days, dva dny? Valíd a Dáhr se na sebe podívají a začne nové kolečko telefonátů.
Naštěstí tu je Ašráf, takže lze rychle vysvětlit, že účelem novinářské cesty je právě to, aby lidé v "my country" pochopili klíčovou věc. Svobodná Libye rozhodně nevypadá na to, že se stane baštou islamistických bláznů. Hoši se začnou zubit. Yes, my friend!
Dáhr? přeruším jeho hovory. 300, one day, O. K.? Oči mezi dvěma mobily zasvítí spokojeností. Yes, řekne. Zítra ráno opravdu přijede minibus. Šukrán, Salíme, Dáhre, celá partičko.
