Pavla Rejhona čekala doma v Kroměříži žena a půlroční syn Dominik. "Na letišti jsme strávili osmadvacet hodin bez jídla, kdybychom odtud odešli, už se nevrátíme," říká Rejhon. Letiště v libyjském Tripolisu bylo narvané k prasknutí lidmi, kteří se snažili odletět ze země.
"Po neuvěřitelných zmatcích se nám podařilo zajistit dvě místa v letadle, které ale nakonec odletělo poloprázdné. Všude vládl naprostý chaos," dodal.
Ještě minulý pátek Rejhon ujišťoval svou ženu, že Tripolisu, kde pracoval, se nepokoje vyhnou. "To byl poslední trochu delší telefonát. V pondělí už bylo zle, začali blokovat mobilní sítě. Z Libye se volat nedalo, občas se nad ránem dovolal někdo z Česka. A třeba na padesátý pokus se mi podařilo odeslat krátkou textovou zprávu," popsal.
Příznivci vlády při demonstraci v libyjském Tripolisu.
Šest mužů ze společnosti Unico Modular pracovalo v Libyi pro německou firmu. Ta si v pondělí stáhla své lidi, Čechy ale na palubu letadla nepustila.
"Dostali jsme se s nimi alespoň na letiště. V pondělí to obnášelo vystát asi tříhodinovou frontu. To ale v porovnání s dalšími dny nebylo nic. Teprve později se tam začaly valit davy lidí," vzpomíná Rejhon.
Němečtí kolegové měli pro skupinku Čechů zablokovat letenky na středeční let. "Ale neudělali to. Když se pak naskytla možnost, že mohou odletět dva, vedoucí rozhodl, že poletím já a nejmladší kolega. Kolegové se ze země dostali o den později ukrajinským vojenským speciálem," říká muž.
Ve středu pozdě večer přistálo letadlo s dvěma muži z Unico Modular na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem. "To už bylo dobré, byli jsme zpátky v civilizaci. Firma nám zajistila nejbližší let do Prahy, kde jsme měli zamluvený hotel. Dali nám k dispozici i auto, které nás odvezlo domů," popsal.
Hotel ale Rejhon nevyužil. Pozdě v noci už držel syna v náručí.
Ostatní kolegové se domů dostali o den později.
