V době, kdy většina blízkovýchodních vůdců upadá v nemilost, jeden z nich svou popularitu posiluje: turecký premiér Recep Tayyip Erdogan. U moci je od roku 2003 a v červnu se bude ucházet o třetí mandát.
Mezi upadajícími a autoritativními režimy představuje Turecko pro bouřící se Araby ideální model. Ankara se během několika let opět stala dominantní hospodářskou, kulturní a politickou mocností, šířící svou vizi světa. A dál neskrývaně ukazuje svůj apetit.
Ve chvíli, kdy se v Egyptě chýlila ke konci třicetiletá vláda Husního Mubaraka, zveřejnil vlivný turecký intelektuální kruh Tesev průzkum o vlivu Turecka v regionu. Pro dvě třetiny dotázaných v arabských zemích a v Íránu Turecko představuje příklad úspěšného prolnutí islámu a demokracie. A 78 procent soudí, že by mělo hrát v regionu významnější úlohu.
Turecký prezident Abdullah Gül (vlevo) a íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád (15. února 2011)
Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan (15. ledna 2011)
Podle studie tvoří sílu tureckého modelu tři složky v tomto pořadí - muslimská tradice, hospodářská dynamika a demokratická vláda. Laický kemalovský model založený na dozorčí roli armády zastaral, stejně jako perspektiva islámského státu.
Hospodářský skok
Modelem je Turecko ve stylu Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta během deseti let udělala z Turecka zmítaného ekonomickou krizí stabilní zemi schopnou skloubit konzervativní aspirace voličstva s demokracií a tržním hospodářstvím.
Erdogan je pragmatik, který věnoval víc energie liberalizaci hospodářství než islamizaci společnosti. Za osm let se hrubý domácí produkt na obyvatele ztrojnásobil (na 8 180 eur, asi 200 tisíc korun). V Egyptě je už dvacet let stejný.
NEJSME POKORNÝ PROSEBNÍK!Turkům dochází trpělivost s EU a ukazují zuby |
Od Rabatu po Ammán patří teď mezi islámskými hnutími k dobrému tónu odvolávat se na AKP. "Mnozí islamisté v ní vidí příklad, jak integrovat demokratický systém a stát se politickými hráči," analyzuje to ředitel projektu Tesev Jonathan Levack.
"Demokratické Turecko je příklad, který je třeba sledovat," soudí Tárik Ramadán, vnuk zakladatele egyptského Muslimského bratrstva.
AKPAKP byla založena v roce 2002 na schématu německé křesťanské demokracie. Její kořeny jsou v klasickém islamismu někdejšího premiéra Neçmettina Erbakana. Turecký islamismus byl ale už od roku 1974 přítomen v několika koaličních vládách. Model AKP zjevně nepostrádá laické a prozápadní dědictví republiky vytvořené v roce 1923 Atatürkem. |
AKP jako model? Erdogan vidí Turecko jako "Polárku Blízkého východu". Aby se ale turecký štěp ujal, musí arabský svět projít politickou cestou srovnatelnou s cestou Turecka. To během třiceti let přešlo od krvavé vojenské diktatury k demokracii. Nedokonalé, ale solidně zakotvené.
Moderní image láká nespokojené Araby
"Rozředili své víno vodou," usmívá se intelektuál Mehmet Altan. AKP byla vytvořena, aby vládla. A jejím cílem je prosperita jejího voličstva, ne jeho frustrace. Výkon moci v laické republice a jednání o přijetí do Evropské unie zahájené v roce 2004 partaj přetvořily.
"Je potřeba dát tuto příležitost Muslimskému bratrstvu," říká komentátor Mustafa Akyol. "Příležitost svobodně se účastnit voleb, dostat se k moci, čelit problémům skutečného světa a najít svou vlastní cestu k pragmatismu."
Právě kvůli onomu charakteristickému pragmatismu Turci v červnu AKP opět pověří vládou. Erdoganův úspěch stvořila moudrá rovnováha mezi ostentativně proklamovaným islamismem a politickým oportunismem.
Turecký prezident Abdullah Gül na návštěvě u íránského duchovního vůdce Sajjida Alího Chameneího (15. února 2011)
Turecko je sice členem NATO a spojencem Izraele, na Blízkém východě získává body díky svým filipikám proti Tel Avivu. Liberální Araby na něm láká také jeho image moderní, k Západu otevřené země, věnující pozornost právům žen a individuálním svobodám.
Pokud Erdogan chce z Ankary učinit Polárku arabského světa, musí se vyhnout léčce autoritářství a hyperkoncentrace moci.
