"Ahoj Pedro, za dvacet minut budeme v kavárně Tazaung. Nebudu sám, přijdou i dvě kolegyně," říká Maung rychle do telefonu a důsledně se vyhýbá mému pravému jménu i jakýmkoli podrobnostem. Přitakávám a prchám ulicemi Rangúnu na narychlo domluvenou schůzku.
Jsem tu první a vybírám strategické místo daleko od obsazených stolů. Tenhle hovor není určený cizím uším. Trojici z mladého křídla Národní ligy pro demokracii (NLD) poznávám okamžitě. Od osazenstva na místní poměry honosného podniku se vymykají už oblečením.
"Pedro?" ptá se suverénně Maung a přisedají si ke stolu. "Víš, my bychom si posezení v této kavárně asi nikdy nemohli dovolit, je to tu drahé," říká Maung. Trojici zvu a na chvíli si připadám jako západní novináři, kteří kdysi jezdili dělat rozhovory s českými disidenty.
Jenže barmský režim, na rozdíl od toho českého na konci osmdesátých let, dýchavičností netrpí. Rozhovor děláme jen pár dní poté, co generálové zosnovali jeden z největších švindlů barmské historie. Po dvaadvaceti letech uspořádali volby a chtěli tak západu zacpat pusu svou demokratizací.
Su Ťij pustili před týdnem. Kolikrát jste ji do té doby viděl?
Viděl jsem ji dvakrát. Jednou hned po propuštění a podruhé jen s několika přáteli. Vystoupila také na konferenci mladých příznivců NLD.
Co mladým členům NLD říkala?
Zdůrazňovala důležitost vzdělání a nabádala nás, abychom se zajímali o politiku.
BUDOVÁNÍ SÍTĚ NLDNan Maungovi (nejde o jeho pravé jméno) je jednatřicet let a pro Národní ligu pro demokracii pracuje od roku 1999. NLD získává příznivce především prostřednictvím internetu. Maung má na Gmailu několik schránek na různá jména a na Facebooku sedm profilů a dohromady kolem tisícovky přátel. Prostřednictvím jich oslovuje, stejně jako ostatní členové mladého křídla NLD, mladé lidi. Když mu odpoví, spojí se s nimi přes Gtalk a až po telefonickém hovoru může přijít první schůzka. Pro zájemce pak Maung zařizuje školení - podobné absolvují pracovníci nevládních organizací. Přitom jsou s Maungem stále ve spojení přes Facebook. Síť lidí se tak stává stále košatější. |
Jaké chce Su Ťij podniknout další kroky, když je strana formálně zrušená?
Nejdříve chce sjednotit všechny skupiny uvnitř strany, které dosud působily samostatně. To samé by se mělo stát i ve společnosti.
Jak toho chce docílit?
Systematicky vytváříme síť příznivců a to i prostřednictvím internetu. Snažíme se přesvědčit mladé lidi, aby se zajímali o politiku. Su Ťij by chtěla spolupracovat se všemi lidmi, kterým na Barmě záleží.
Proč podle vás režim Su Ťij vlastně propustil?
Generálové chtěli před mezinárodním společenstvím získat vážnost a důvěru.
Nebojíte se toho, že junta Su Ťij znovu zatkne? Může to přeci udělat kdykoli.
Toho se velmi obáváme, ale síť bude fungovat i tak.
Hrozí v takovém případě násilnosti?
Nemyslím si, že by ji chtěli hned zatknout, ale v takovém případě jsme připraveni vyrazit do ulic. Proč myslíte, že systematicky budujeme síť? Musíme být připraveni i na tuto možnost.
Jak se staráte o bezpečnost Lady?
Nemáme žádné zbraně, a tak ji členové strany chrání vlastními těly. O její bezpečnost by se však měla postarat především vláda.
Jaké kroky teď Su Ťij chystá?
Snaží se kontaktovat diplomaty a lidi z etnických menšin. Vyčkává a mapuje možnosti. I vláda sleduje každý její krok a zjišťuje, v čem je silná a kde má slabiny. Ty pak třeba opět využije k jejímu uvěznění. Jsou to takové šachy.
Je v takovém ovzduší vůbec možný dialog, který Su Ťij vládě nabídla?
To bude záležet na tom, jak bude silná a jakou bude mít podporu ve společnosti. Důvěru vlády získá jen pokud bude mít silnou pozici.
Jak může pomoci západní společenství?
Mělo by teď tlačit na vládu, aby vedla s opozicí dialog.
Ale co Čína, Indie nebo Thajsko, které nad lidskými právy v Barmě hmouří oči a zajímá je pouze profit?
Možná se budete divit, ale už nás kontaktovali i Číňané a ptali se, co bude dál. Zatím to je pouze na nízké úrovni, ale i oni hrají šachy a zajímá je, v jakých rukou bude nerostné bohatství země, kdyby režim padl.
V Barmě se také občas mluví o české cestě k demokracii. Je to podle vás možnost?
Sametová cesta ke svobodě podle mého není možná, protože tu máme silnou armádu. Ale Václav Havel je pro nás rozhodně inspirací.
