V regionu je nejvíce bývalých komunistů na Vrchním soudu a rovněž na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci, z okresních soudů se průměru vymyká soud v Šumperku, kde je bývalých komunistů třetina, šest z osmnácti.
"Na našem soudu jsou věkově starší soudci, kteří soudili již před rokem 1989. U soudců, kteří mají na starosti občanskoprávní spory nebo rodinné právo, to jako problém nevidím. Jsou to kvalitní soudci, kteří mají zkušenosti," řekla předsedkyně Okresního soudu v Šumperku Jana Veselá.
"Nevím, proč se tato věc opět řeší 20 let po revoluci a proč se to nevyřešilo již tehdy," podotkla Veselá. Za dobu, co je v čele šumperské justice, se nikdy nesetkala s tím, že by si někdo na minulost soudců stěžoval nebo například podal námitku podjatosti.
Celkem 18 soudců, kteří byli v minulosti členy KSČ, dnes působí na Vrchním soudu v Olomouci. Jde přitom o klíčovou justiční instituci na Moravě a ve Slezsku, kam směřují odvolání v těch nejzávažnějších případech, složité obchodní spory nebo žaloby například na ochranu osobnosti.
Někteří z těchto soudců přitom za minulého režimu soudili disidenty nebo odpůrce režimu. Soudce vrchního soudu Miloslav Stankuš například v roce 1989 odsoudil tehdejšího mluvčího Charty 77 Tomáše Hradílka z Lipníku nad Bečvou na Přerovsku za to, že Hradílek napsal otevřený dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi KSČ Milouši Jakešovi.
"Dopis měl i mezinárodní ohlas, takže jsem dostal podmínku 13 měsíců s odkladem na dva roky za pobuřování a také ohrožování zájmu republiky v cizině. Bylo vidět, že soudci Stankušovi je to nepříjemné. Později se mi zprostředkovaně omluvil," řekl Hradílek. Vyjádření soudce Stankuše se MF DNES získat nepodařilo.
Kvůli minulosti soudců v 90. letech rezignoval předseda
Na vrchním soudu kromě toho působí například i bývalá lektorka OV KSČ Marta Coufalová. Kvůli komunistické minulosti zdejších soudců na svůj post v 90. letech dokonce rezignoval tehdejší předseda Vrchního soudu v Olomouci Vladimír Helešic.
"Z 19 soudců, kteří na vrchní soud nastoupili, pouze tři nebyli v KSČ. Mohu potvrdit, že tam byli i soudci zapletení do politických procesů a lidé, kteří byli lektory komunistické strany," vysvětlil to tehdy.
Předseda Vrchního soudu Jaroslav Holubec je až do pondělka mimo pracoviště, takže se nemohl vyjádřit.
U Krajského soudu v Olomouci zase donedávna pracovala soudkyně Ludmila Svatošová, která za totality soudila disidenta Vladimíra Hučína z Přerova.
Druhým mužem Okresního soudu v Olomouci byl kromě toho dlouhá léta Jaroslav Filipský, který v 70. letech poslal do kriminálu učitele z Lipníka nad Bečvou za to, že na pionýrském táboře vystoupil proti okupaci sovětských vojsk. Svatošová i Filipský již u těchto soudů nejsou.
"V justici opravdu dodneška zůstali soudci, kteří řídili politické procesy. Je to výsměch všem odpůrcům tehdejšího režimu. Vadí mi, že ještě dnes soudí lidé, kteří si na totalitě založili své kariéry," řekl politický vězeň a později pracovník civilní kontrarozvědky Vladimír Hučín.
Bývalí komunisté však nejsou jen na soudech, ale i na státních zastupitelstvích. Na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci například stále pracují dva bývalí prokurátoři, kteří se v minulém režimu přímo podíleli na politických procesech.
Jak jsme soudili disidenty
Ladislav Jarnot byl prokurátor u soudu se skupinou moravských katolických disidentů, kteří v samizdatu tiskli a rozšiřovali náboženskou literaturu.
Jaroslav Koutný zase poslal před soud několik lidí, kteří rozšiřovali protirežimní výzvu Několik vět. Koutný byl dokonce několik dnů šéfem olomouckého vrchního zastupitelství. Když vyšla najevo jeho minulost, rezignoval.
Jarnot se hájil tím, že o politický proces nešlo. "Případ dělala generální prokuratura a do Olomouce přišla již hotová obžaloba. Neměl jsem ani spisový materiál a v obžalobě nic nesvědčilo pro politický charakter procesu. Šlo o to, že se něco tisklo, což bylo nedovolené podnikání, nikoliv co se tisklo. Tehdy jsem neměl zkušenosti, byl jsem jen pěšák, kolečko v soustrojí, které využili, aby u soudu splnilo úkol," tvrdil.
Na proces však tehdy k olomouckému soudu přišly desítky lidí, a když dozorci vedli v poutech pátera Františka Liznu, na chodbě se zpívaly chorály.
"Průměrný člověk, který slyšel výpovědi u soudu, nepochyboval, že to byl politický proces," popsal případ jeden z odsouzených, Jan Krumpholc, u něhož, v Radíkově u Olomouce, měla skupina tiskárnu. Po převratu všechny odsouzené rehabilitoval Nejvyšší soud.
