"Pavlínka je šikovná. Umí počítat do pěti, zná barvy, sama se oblékne a hlavně už mluví. Když k nám přišla, nemluvila vůbec," chválí děvčátko vedoucí azylového domu Karolína Wankovská.
Otec Roman Kocur, kterému byla už před lety Pavlínka svěřena do péče, se v říjnu vrátil z vězení.
"Musíme si na sebe postupně zvyknout, moc mě neviděla. Teď je třeba dva dny u mě a dva dny s dědou, je na něj zvyklá. Někdy mu říká táto a mně kamaráde. Když jsme spolu sami, je to lepší," říká její otec v pokojíku na ubytovně, kde je ještě malá kuchyňka a koupelna.
Před Vánocemi 2009 vzbudil Pavlínčin příběh velkou vlnu solidarity
Jak tenhle příběh ale dopadne, není vůbec jisté. Střechu nad hlavou má Roman Kocur jen do konce ledna.
"Hledám nám pronájem. Nejlepší by bylo, kdybychom mohli bydlet všichni tři pohromadě. Ale je to složité, všude chtějí peníze a ty já nemám. Co bude dál, nevím," říká otec.
Přestože je doma již tři měsíce, zatím si žádnou práci nenašel. A ani ji nehledal.
"Jak mohu pracovat, když se musím starat o Pavlínku. Místa ve školce tady v Litvínově nejsou," tvrdí. Bral by prý každou práci. Jakou, to ale nemá představu. Nikdy totiž nepracoval.
Nikdy jsem nepracoval, přiznává
"Nejsem ani vyučený. Je mi jednatřicet, od 17 let jsem s přestávkami ve vězení, takže jsem nikdy nepracoval," vysvětluje s tím, že na svobodě byl nejdéle 36 měsíců.
Jaké měl potíže se zákonem ale prozradit nechce. "Hodně jsem se pral, to víte, špatná společnost," nastínil.
Pavlínka žila v provizorních podmínkách se svým dědou Andrejem Kocurem ve vybydleném domě v Lomu na Mostecku. (17. prosince 2009)
Protože po příchodu z vězení Roman Kocur neměl nic, radnice mu dala ještě druhou šanci a kvůli Pavlínce do konce ledna získal byt na ubytovně Bílý sloup. Jinak by na něj neměl nárok.
A protože holčička žije s tátou, z azylového domu bude muset na konci ledna odejít děda Andrej. Pavlínka tak ztratí jediné jisté zázemí.
"Pokud vím, chtějí bydlet všichni tři pohromadě. Protože Pavlínku má v péči otec, naše starost končí," říká Wankovská.
Otec a děda jsou jediní, koho Pavlínka má. Matka sice loni začala usilovat o svěření dcery do péče, ale nakonec to vzdala. Stará se o další své děti.
Za celý rok se na Pavlínku nebyla podívat ani v azylovém domě. "Ani u soudu se o ni nezajímala. Ale my to zvládneme, kvůli Pavlínce se polepším," slibuje otec.
