"U bohatých obchodníků se můžeme na malíčku ruky setkat s dlouhým, až několikacentimetrovým nehtem, coby symbolem úspěchu," tvrdí například publikace, která má pomoci policistům pochopit složitou situaci cizinců žijících v Česku.
Kapitola Vybraná kulturní specifika pak zase varuje před klasickým evropským vnímáním úsměvu. Ten prý u Vietnamců neznamená jen projev radosti. Vietnamci ho použijí i při nepříjemné situaci, když projevují nervozitu, podráždění či rozpaky.
Komunita je ale specifická svou dobrou znalostí Česka. Za bývalého režimu jich přijížděly do Československa desítky tisíc. V 80. letech zde pracovalo až 120 tisíc Vietnamců.
Po revoluci v roce 1989 jich zde řada zůstala a založili rodinu. V Česku tak žije už druhá generace Vietnamců, kteří zde řádně podnikají, jejichž děti chodí do škol a mluví česky.
Kvůli další vlně imigrantů z Vietnamu se ale tito starousedlíci nyní ocitají ve složité situaci. Většina z "nováčků" totiž pochází z nižších společenských pater. Zabydlení Vietnamci se bojí, že právě tito lidé vyvolají vlnu xenofobie proti celé jejich komunitě.
Vietnamci ale stejně jako další komunity mají jeden zásadní problém. Kvůli jazykové bariéře je velká část z nich izolována od vnějšího světa a při komunikaci s úřady nebo hledání práce a bydlení jsou odkázáni na různé zprostředkovatele, kteří je zneužívají.
Mongolové poráželi na ubytovně ovci
Mongolů žije v Česku mnohem méně než Vietnamců. Asi osm tisíc cizinců je specifických tím, že nevytvářejí uzavřené komunity nebo ghetta. Naopak kladou důraz na individualitu a dosažení osobního úspěchu.
Přesto jejich odlišná kultura a zvyky mohou někdy vyvolat překvapení. Například když v roce 2007 při oslavě příchodu jejich nového roku Cagán sar porazili a pekli ovci v ubytovně na sídlišti v Blansku (více čtěte zde).
Mongolové se také potýkají s problémem mizivého počtu lidí, kteří hovoří mongolsky i česky. Tlumočníci, nebo i nekvalifikovaní překladatelé mohou být díky svým dovednostem často "zaháčkováni" v některých pochybných obchodech. Autoři proto upozorňují policisty na neochotu Mongolů mluvit se strážci zákona právě kvůli tomu, že jim přitom tlumočí takoví překladatelé.
Často prý také doplácejí na svou víru v dané slovo a ústní dohodu. Ta je totiž v Mongolsku dodržována, v Česku pak cizinci často narazí.
Ukrajinci na špinavou práci
Nejpočetnější z popisovaných skupin je komunita Ukrajinců, kterých je v Česku přes 100 tisíc a tvoří třetinu všech cizinců u nás.
Většinou vykonávají ty nejhůře placené manuální práce ve stavebnictví za katastrofálních podmínek. Často musí pracovat venku, sedm dní v týdnu. Také v továrnách dostávají ty nejnevděčnější pozice.
Právě kvůli tomu u nich podle autorů nastává takzvaná cirkulační migrace. Kvůli podmínkám, v jakých v Česku musí pracovat, si chtějí co nejrychleji vydělat peníze a vrátit se domů. Po návratu ale zjišťují, že situace na Ukrajině je ještě horší, a vracejí se za prací do Čech.
Stejně jako jiné skupiny je většina z nich vazaly takzvaných klientů, kteří je sem přivážejí, zajišťují práci a bydlení. Vždy za peníze, které jim pak krajané musí splácet.
Příručka ale vyvrací rozšířenou pověst o ukrajinských profesorech pracujících na českých stavbách. Vysokoškoláci prý tvoří jen 11 procent z přicházejících Ukrajinců. Plných 40 procent z nich je vyučených.
