Řečí čísel se stal ministr vnitra Radek John "Ikarem" výzkumů veřejného mínění – vyletěl vysoko a teď padá, protože se mu rozpadají křídla. V květnu mu podle Centra pro výzkum veřejného mínění důvěřovalo 48 procent oslovených, zhruba v polovině podzimu 33 procent. Zjednodušeně by se dal příběh Radka Johna popsat jedním souvětím: celebrita se díky popularitě dostala do čela úspěšné strany, jenomže narazila na úředničinu nezvladatelného ministerstva. Ve skutečnosti jde o mnohem složitější příběh.
Naběhl si s dinosaury
Když Radek John mluvil před volbami na pozadí plakátů roztomilých dinosauříků s klapajícími čelistmi a vymezoval se proti současným politikům, vzbuzoval sympatie. Ale podle analytika CVVM Daniela Kunštáta si už tehdy zadělával na problém. "Věci veřejné vyrostly jako protestní strana proti papalášským zvykům, a když teď jejich politici také nasedli do limuzín, o to hůř to jejich příznivci nesou," připomíná sociolog Kunštát.
Radek John nastupuje do ministerské limuzíny vybavené modrým majáčkem. (10. srpna 2010)
Úvaha, že by se Radek John mohl stát ministrem vnitra, se objevila už dva dny po volbách. Věci veřejné vstoupily do koalice a bylo jasné, že musí mít nějaké mocné ministerstvo a že ho musí požadovat pro svého předsedu. Jenomže vnitro je jedno z "nejtěžších" ministerstev, snad kromě zdravotnictví. Dalo by se říci, že John se ocitl v pasti.
Je sporné, jestli pro sebe předseda strany mohl žádat nějaké snadnější ministerstvo typu kultury, i kdyby chtěl (a John nechtěl). "Radek John jako úspěšný scenárista a spisovatel klidně mohl být ministrem kultury, a kdyby k tomu vzal ještě vicepremiéra, tak by to asi šlo," říká jeden z jeho přátel.
Radek JohnNarodil se v roce 1954, vystudoval FAMU. V letech 1980 až 1993 pracoval v tehdy populárním časopisu Mladý svět. Napsal mimo jiné knihy Džínový svět, Memento, Jak jsem viděl Ameriku. Od roku 1994 pracoval jako novinář v investigativním pořadu TV Nova "Na vlastní oči". Psal také scénáře, například k filmům Sněženky a machři nebo Tankový prapor. V roce 2009 se stal předsedou politické strany Věci veřejné, letos 13. července byl po vstupu Věcí veřejných do vládní koalice jmenován ministrem vnitra. |
Štěpánek však spravedlivě připomíná, že John přišel na ministerstvo v době, kdy se musí šetřit: "Stal se symbolem negativních opatření, která dopadají na policisty a hasiče, kteří teď vnímají negativně jeho samého."
Předchozí politický ministr Ivan Langer se na funkci v "kachlíku", jak zaměstnanci přezdívají sídlu ministerstva vnitra, připravoval mnoho let v opozici. Dokonce sepsal i Černou knihu policejních hříchů. Měl peníze, aby policistům koupil nová auta s nápisem Pomáhat a chránit a na služebnách stavěl vlídné recepce. John vládní peníze nemá.
Radek John ve volebním štábu VV. (16. října 2010)
Živ z kafe a cigaret
Johnovo prázdninové mlžení o náplni práce náměstka pro strategie a výroky o odvolání/neodvolání policejního prezidenta už zlidověly. I jeden z jeho nejbližších spolupracovníků vidí Johnovu chybu v tom, že jako bývalý novinář chtěl být v dobré víře otevřený a mluvil ke všemu (třeba zasvěceně rozebíral kauzu vraha Jiřího Kajínka), takže dříve nebo později nutně musel v nějakém vyjádření "ujet".
Pak si zase dočasně naordinoval "bobříka mlčení" a dostal se do opačného extrému. Podle názoru zmíněného Johnova spolupracovníka také čeští novináři nedarují svému kolegovi, když přejde na druhou stranu barikády a stane se politikem. "Podobně kdysi schytával kritiku ze všech stran ministr Vladimír Mlynář," říká. Johnovi podle něho situaci komplikuje i to, že ministerstvo vnitra je "děravé jako cedník" a spousta informací z nejužšího vedení uteče do médií.
Jinak tento kolega vyzdvihuje Johna jako workoholika. "Skoro vůbec nejí. Když už mu sekretářka donesla nějaké jídlo, zůstalo pak stejně netknuté. Vystačí si s kávou a cigaretami a je schopen pracovat 18 hodin denně," vypráví spolupracovník. Do svého vinného sklípku v Mikulově se dostal za dobu, co je ve vládě, snad jen jednou. Poslance za Věci veřejné Milana Šťovíčka zase překvapil další Johnův povahový rys. "Zdá se mi, že je poměrně uzavřený člověk, který toho na sebe moc neprozradí," říká Šťovíček. John má podmanivý hlas, je velmi vstřícný, ale nic se o něm od něj nedozvíte.
Nový ministr vnitra Radek John a náměstek bývalého ministra Peciny Jiří Komorous. (13. července 2010)
Zatím nejtěžší chvilky zažil Radek John už v srpnu, když brutálně škrtal v rozpočtu ministerstva vnitra. Musel oproti původní koaliční dohodě ušetřit do konce roku 1,2 miliardy korun navíc. John vidí jako svůj úspěch, že odvrátil další masivní šetření v roce 2011. V září měl pak relativně klid.
Optimista mezi skeptiky
Po prvním kole senátních a komunálních voleb 16. října nepanovala v sídle Věcí veřejných nejlepší nálada. Markéta Reedová "vyhořela" v boji o magistrát, do druhého kola postoupil jediný kandidát na senátora a Vít Bárta dal k dispozici funkci volebního manažera. Radek John kupodivu chodil po chodbách se sklenkou vína a chlubil se, jak strana získala většinu v malých obcích. Optimismus ho podle kolegů stále neopustil, i když se nad sebou Věci veřejné zamýšlejí čím dál tím vážněji.
Ministr vnitra Radek John (VV)
Pozice Radka Johna ve straně Věci veřejné je však mnohem pevnější, než by se zdálo podle klesajících procent v průzkumech. Disciplinovaní poslanci VV svázaní smlouvou se stranou jsou až na výjimku naučeni loajalitě. Teprve v posledních týdnech se začala jejich veřejně deklarovaná loajalita drolit – zvláště po vyjádření ministra školství Josefa Dobeše, že v čele strany by neměl stát ministr.
Třiadvacet poslanců VV je pořád Johnovi vděčných, že je vytáhl do Sněmovny. Kolegové Johna brání i kvůli pocitu, že mu chce post ministra vnitra pro sebe sebrat ODS. "John je předseda a tvář strany. Je utopie myslet si, že všichni budeme pracovat na sto procent. Ale Radkovi své výtky sdělím mezi čtyřma očima, ne přes média. Vyjádření kolegy Stanislava Humla, že by měl vést jiné ministerstvo, považuji za podraz," uvedl například již zmíněný poslanec Věcí veřejných Milan Šťovíček. Kritiku si i on šetří na ideovou konferenci na konci měsíce listopadu. Bude to nepochybně zajímavá konference.
