Nehýbe, protože v ostatních městech mají své vlastní "velké" či jiné koalice, které také rozhodně všechny nenaplňují radostí a štěstím.
Bez emocí vzato, o žádný podvod na voličích se v Praze nejedná. Dvě strany, které mají dost hlasů na většinu v zastupitelstvu, dobré vzájemné vztahy prověřené letitou spoluprací a v mnoha ohledech i podobný program, se prostě a jednoduše dohodly, že budou společně vládnout. Obě považují takové spojenectví za výhodné, jistě si obě myslí i to, že je to nejlepší varianta i pro občany Prahy. Nebo o tom budou přinejmenším nahlas hovořit.
ODS a ČSSD jednaly přesně v duchu pravidel, dokonce se dá říci, že své voliče zastupovaly nejlepším možným způsobem. Voliči jim přece dávali hlas proto, že chtěli, aby právě ta která strana získala co největší podíl na moci. A ony ten podíl pro své voliče - a samozřejmě hlavně pro sebe - získaly.
Nové tváře jako bonus
Do rady, která bude hlavní město řídit, navíc vyslaly povětšinou nové tváře. A těm by už z principu měla býti dána šance, aby přesvědčily občany, že jsou to, jak jejich strany tvrdí, tváře slušné, schopné, pracovité, a co je v Praze obzvlášť důležité, také poctivé. Až na drobné výjimky také u žádného z nových radních nejsou zatím prověřené informace, které by svědčily o opaku, tedy že by to snad byli politici líní či nepoctiví.
Potud je s takzvanou velkou pražskou koalicí všechno v pořádku. A že se TOP 09 nedokázala dohodnout lépe, je především chybou jejích vyjednavačů.
Přes všechny výše uvedené argumenty se však člověk nemůže nad zprávami o legitimním spojení ODS a ČSSD v hlavním městě ubránit jistému rozpačitému dojmu. Snad z toho, že tentokrát až příliš viditelně nešlo tolik o správu města, ale spíše o osobní ambice jednotlivých vyjednavačů. Možná je to však pouze naivní představa, o správu nejde nikdy a ambice jsou přirozeným projevem praktické politiky.
V Čelákovicích před šestnácti lety..
Ostatně analogickou lekci z praktické komunální politiky jsem pozoroval už před dlouhými šestnácti lety ve svých téměř rodných Čelákovicích. Tam tehdy ODS také skončila druhá, za dnes již dávno zesnulou ODA.
Také tehdy si vítězové mysleli, že když vyhráli, budou mít starostu, ODS zástupce a společně budou tak nějak desetitisícovému městečku svorně pravicově vládnout. Tehdejší lídr čelákovické ODS však chtěl, opravdu moc chtěl být starostou. Tak se dohodl s komunisty, uzavřeli koalici a pan Šalda (tak se onen ambiciózní lídr jmenoval) se dočkal vytouženého starostování.
Dost lidí nadávalo, ale protože Čelákovice tehdy neměly žádné pořádné náměstí a Facebook neexistoval, žádná demonstrace nebyla. Praha náměstí i Facebook má, ale to je tak asi jediný rozdíl.
