Pokud byl do seznamu nehmotného dědictví UNESCO zařazen slovácký tanec verbuňk a nově i sokolnictví a masopustní průvody z Hlinecka, měl by tam být zařazen i Jaklův jubilejní čtvrtek v oblíbené hospodě, míní tajemník s tím, že jde rovněž o dlouholetou tradici.
"Mám jednu oblíbenou hospodu. Chodím do ní od roku 1979. Od podzimu 1988 tam chodím každý čtvrtek. Od léta 1991 si ty čtvrtky eviduji a zrovna dnes je tisící," zdůvodňuje.
Podivuje se nad tím, čím se komise UNESCO opravdu zabývají. Duch padesátých let, tedy doby, ve které byla postavena budova, kde UNESCO sídlí, tam zřejmě přetrval, míní. Seznamy UNESCO jsou podle něj jen umělé byrokratické vylomeniny.
"Přeji každé tradici co největší mediální podporu, přeji každé spontánní aktivitě, aby své účastníky bavila a něco jim dávala. Přeji každé zajímavé akci co největší reklamu a tím i naději na eventuální zájem veřejnosti a turistů. Ale copak si fakt někdo vážně myslí, že to zařídí nějaký seznam?" ptá se Jakl na blogu. (Celý článek si můžete přečíst zde.)
"Turisty to nepřivede"
Praha podle něj žádný takový seznam nepotřebuje, zapsání na seznamu památkám ani tradicím nic dobrého nepřinese, za památkou na seznamu prý více turistů nepřijede.
"Pamatuji na vyhrožování různých bonzáků a práskačů, že když se na Pankráci postaví moc vysoký dům nebo mezi bloky zábradlí opravovaného Karlova mostu dá moc malty, tak budou žalovat soudruhům do Paříže a ti že pak Prahu klidně vyškrtnou ze svého skvělého seznamu," píše s tím, že by nám na seznamech nemělo záležet.
"Prázdná hesla, socialistické závazky, subotniky, slavná výročí, to nebyl jen folklor časů, kterých jsme se před 21 lety zbavili. To je odraz způsobu myšlení. Myšlení, které je doma všude po světě. My, co leccos pamatujeme v té nejbizarnější podobě, se tomu usmějeme. Ale jiným lidem to k smíchu nepřipadá," míní.
