"Povím vám, bylo to hodně nepříjemné," říká k pondělnímu nevydařenému představení ředitel Centra kultury v Písku Ctirad Havel, který něco podobného musel za svou dlouholetou kariéru řešit vůbec poprvé.
I když přiznává, že alkohol k umělecké branži tak nějak patří, nikdy to nedošlo takto daleko. I u Kaisera věřil, že najde zbytky sil a roli ustojí, jenže se tak nestalo. "Věřil jsem mu, že to zvládne, ale nestalo se. Kvůli jeho indispozici jsme museli představení po zhruba čtyřiceti minutách zrušit. Někteří diváci dokonce odcházeli během prvních minut, jelikož se na indisponovaného herce nezvládli dívat," dodal.
Reakce Divadla Ungelt, které představení pořádalo, přišla záhy: s hercem okamžitě ukončilo spolupráci a vše muselo potupně oznámit na svých internetových stránkách. "Omlouváme se divákům, kteří si zakoupili vstupenky na listopadová a prosincová představení Šesti tanečních hodin v šesti týdnech a Jeffreymu je šoufl, ale tato představení se neuskuteční. Pro opakující se nezpůsobilost dostát závazkům vůči našemu divadlu je Divadlo Ungelt nuceno ukončit spolupráci s panem Oldřichem Kaiserem," zveřejnil stanovisko ředitel divadla Milan Hein.
Pro iDNES.cz dodal, že věří, že se Oldřich Kaiser dokáže opět postavit na nohy. "Dveře mu v divadle nezavíráme, ale za těchto podmínek s ním nemůžeme spolupracovat. Věřím, že jeho nezpůsobilost nebude dlouhodobá," uvedl Hein.
Znovu se potvrzuje. že herectví je psychicky velmi náročná profese a pokud se neprovádí povrchně, často si vybírá daň v podobě úzkostných stavů až depresí. Nejrychlejší úlevu pak přináší alkohol. "Géniové to mají svým způsobem hrozně těžké. Je jich hrstka a pro okolní svět jsou podivíni, tudíž si mohou často připadat osamělí a logicky pak najdou kamaráda v podobě alkoholu. A pak když se vyléčí, cítí se jako by v nich něco umřelo," tvrdí spisovatelka Marie Formáčková, jež díky své profesi detailně poznala zákulisí hvězd utápějící svůj žal v nadměrném pití.
Své o tom věděl třeba herec Vladimír Menšík, který svou závislost na alkoholu vysvětloval tím, že se chtěl vyrovnat kolegům, když přišel do Prahy a to jak v práci, tak ve volném čase. Doma pak nebyl třeba týden a jeho žena se s ním kvůli tomu rozvedla. Menšík nakonec sám zaklepal na dveře docenta Skály v léčebně u Apolináře a několik let pak abstinoval.
Ve stejné léčebně skončil i Tomáš Hanák, který kvůli alkoholové závislosti dělal těžkou hlavu producentům, protože neplnil podmínky smluv. Když mu přestali dávat práci, rozhodl se sám s pitím skoncovat.
Zkušenost se závislostí na alkoholu a následnou léčbou mají i manželé Miroslav Etzler a Vilma Cibulková. "Ten pocit, že máte alkohol pod kontrolou, je absurdní, protože vás to samozřejmě pohltí. Buď vám odejde mozek, nebo vnitřnosti. Já měl pocit, že mi začíná odcházet mozek. Protože pro mě povinnost už byla hodně vágní pojem," řekl Etzler, který prý alkoholem původně likvidoval trému. Za pobyt v léčebně se nejdřív styděl a tvrdil, že má žloutenku.
Několik let žil v alkoholovém opojení herec Roman Štolpa. Než nastoupil do léčebny, nachytali ho bulvární fotografové úplně namol. Z psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde během tříměsíční odvykací kúry pletl košíky, vyšel letos v lednu a od té doby abstinuje.
Deprese dovedly k alkoholu i herečku Evu Holubovou. Když se začaly projevovat problémy v práci a vztazích s blízkými, rozhodla se herečka za pomoci svých blízkých vyhledat odbornou pomoc. I když se s depresivními stavy potýká nadále, dokáže je už řešit jinak, než pitím.
Se závislostí bojoval i Vladimír Dlouhý a právě alkohol podle jeho hereckých kolegů výrazně přispěl k jeho předčasné smrti. "Chlastal jsem extraligu. Jenže pak mi jednou praskly vředy a můj život visel na vlásku. A tak jsem nakonec pití omezil," citoval Dlouhého Super.cz.
Herci Jiřímu Wimmerovi se stal alkohol osudným. Dlouho mu pomáhal zahánět deprese. Po léčení abstinoval několik měsíců, ale pak začal znovu pít. Několikrát se dokonce pokusil o sebevraždu. Nakonec zahynul pod koly autobusu a v krvi měl 2,44 promile.
"Takových případů je mnoho," přemítá spisovatelka Formáčková "ale na druhou stranu musím říct, že některé jedince mám v alkoholovém opojení raději, než kdyby byli střízliví. Prostě jim to sedne. A pak si říkám, že jim toho panáka i ráda koupím," snaží se zlehčit často marný boj umělců s metlou lidstva.
Formáčková pak při vzpomínce na zmíněného Jiřího Wimmera připojuje dosud nepublikovanou básničku, kterou jí napsal při společné jízdě Prahou.
Může za to nejvíc láska,
že člověk pije a chlastá.
Ženská ti slíbí věrnost a slast,
nakonec zbyde ti zas jenom chlast.
