"Přišli jsme vás požádat, abyste se podrobil dobrovolnému odběru slin."
Tuto větu si v posledních týdnech v Německu, ve spolkové zemi Severní Porýní - Vestfálsko, vyslechly stovky majitelů VW Passat combi. A více než dva tisíce si ji ještě vyslechne. Nesouhlasili jen čtyři z nich. Ostatní se podrobili.
Věděli, jak je důležité ukázat, že nemají s případem, kvůli kterému policisté zazvonili u jejich dveří, nic společného. Věděli, že je musí nechat pracovat, protože v případě, který řeší, jde o dětský život.
Ten případ se nápadně podobá tomu, který zaměstnává i české policisty. Jedenáctiletého Mirca viděli kolemjdoucí naposledy 3. září na autobusové zastávce v rodném Grefrathu, poblíž skateparku. Měl s sebou kolo, na kterém pak chtěl jet domů. Ale nedorazil. Déle než dva měsíce už jej marně hledá na šest desítek německých policistů.
Ti prověřují téměř šest tisíc tipů, kterými se jim snaží pomoci lidé z okolí.
Nyní vystoupili na tiskové konferenci a řekli veřejnosti to, co už předtím oznámili rodičům: Pachatel byl zřejmě z okolí. Dost možná jde o sexuální zločin. Hocha se snažíme najít, ale...
Poprvé sám do školy
Přesně takovou odpověď si musely v poslední době vyslechnout stovky rodičů. Jsou však jedni, kteří v této noční můře žijí už déle než třicet let. Rodiče Američana Etana Patze. Etanovi bylo šest let, když odešel z domu na Dolním Manhattanu na školní autobus.
Byla to jeho první cesta, kdy šel na spoj úplně sám. Ale do autobusu nenastoupil. Na kalendáři v ten den stálo: 25. května 1979. Pokud je vám tento den povědomý, je to tím, že byl později vyhlášen Mezinárodním dnem pohřešovaných dětí.
Tak velké policejní manévry zažily Spojené státy jen v roce 1932, po únosu dítěte Charlese Lindbergha, muže, který jako první sám přeletěl Atlantik. Jeho syna Charlese unesli jako batole. Po dvou měsících vyjednávání s únosci pak našli policisté tělo dítěte několik mil od domu. Příčinou smrti byla proražená lebka. O dva roky později vynesl soud rozsudek smrti nad údajným únoscem, který se však nikdy nepřiznal.
Jenže ani takové policejní manévry při hledání Etana nepomohly. Ani převratné zavedení nových zákonů, ani nové policejní metody. Nepomohl ani nápad, který se později používal u všech dalších ztracených dětí: umístění portrétu na obaly od mléka.
Chlapec zmizel. Existuje podezřelý Jose Antonio Ramos, tehdejší přítel Etanovy chůvy, který je nyní ve vězení za zneužívání dětí. Ale není chlapec, není tělo, není přiznání, nejsou stopy. Přesto letos, na den výročí chlapcova zmizení, oznámil státní zástupce, že případ Etana, který byl už v roce 1991 prohlášen za mrtvého, znovu otevře. Tento případ je ojedinělý. Stejně tak jsou však bohužel ojedinělé i dobré konce.
Roky ve sklepě
Rakušanka Natascha Kampuschová, kterou unesl Wolfgang Priklopil, se dostala sama na svobodu po osmi letech věznění před čtyřmi lety. Nyní se snaží zapojit do běžného života. Pokusila se o vlastní televizní show, vydala knihu. Její příběh i nyní, čtyři roky po jejím útěku, plní stránky novin.
Včera rakouský tisk přinesl zprávu o tom, že sebevražda vyšetřovatele jejího případu není tak jasná, jak se zdálo. Jako pravák se zastřelil levou rukou, a navíc existují dva různé posudky, které našly jednou stopy po střelném prachu na obou mužových rukou, podruhé na žádné.
K lepším koncům se řadí i příběh Shannon Matthewsové. Ta zmizela v únoru roku 2008 ve svých devíti letech. Policisté ji našli po dvou měsících a odhalili šokující příběh. Dívka byla zavřená, svázaná a zdrogovaná v domě strýce muže, který chodil s dívčinou matkou.
Za celým únosem stála právě její matka, která se tak snažila vydělat. Doufala, že noviny přislíbí při pátrání odměnu, což se také stalo. The Sun nabídl padesát tisíc liber. Místo těch však dívčina matka i strýc jejího druha dostali osm let vězení.
Jinými slovy, opravdu dobré konce neexistují. Jen některé případy končí lépe než jiné. Dítě prožije trauma, ale přežije. A v to nyní doufají rodiče stovky ztracených dětí na světě. Včetně těch českých.
Osudy ztracených dětíMirco Etan Patz Natascha Kampuschová Shannon Matthewsová Madeleine McCannová Charles Lindbergh |
