Věci veřejné (VV) podaly stížnost na volby. V čem stranu poškodilo rozdělení Prahy do sedmi obvodů?
Bylo to volební inženýrství přesně vymyšlené a propočítané tak, aby poškodilo některé z politických stran tím, že se nedostanou do zastupitelstva. Byla to neférová soutěž. To, jak ho prezentovala ODS, že dá možnost lokálním sdružení, aby se někam dostaly, to byla naprostá hloupost. Naopak, vznikla nerovnost hlasů. Je škoda, že nejvyšší správní soud to neuznal před volbami. Řešit tyto věci po volbách, bude složité. Rušit volby přináší hodně problémů.
Jak hodnotíte výsledek VV v komunálních volbách?
Asi bych lhala, kdybych řekla, že to nebylo zklamání. Samozřejmě, že jsem čekala výsledek daleko lepší. Na druhé straně tam bylo mnoho věcí, které dávaly signály k tomu, že výsledek nemusí být úplně nejlepší a že to nebude jen věcí komunální kampaně, ale že volby budou souviset i s tím, co se děje na úrovni vlády.
Kdy jste takové signály cítila?
Bylo to například ve chvíli, kdy se sbírala data pro Otázky Václava Moravce a kdy vyšla v Mladé frontě DNES takzvaná kauza ohledně údajného sledování politiků firmou ABL. To samozřejmě ovlivnilo to, jak
Markéta ReedováDvaačtyřicetiletá komunální politička byla od roku 2002 do roku 2010 zastupitelkou hlavního města Prahy, od června 2009 do února 2010 zároveň předsedkyní strany SNK Evropští demokraté (SNK ED) a v letech 2006 až 2009 náměstkyní primátora Prahy Pavla Béma (ODS). V její gesci byly evropské fondy, zahraniční vztahy a protikorupční opatření. Od března 2010 je členkou strany Věci veřejné. Za ni v říjnových komunálních volbách neúspěšně kandidovala na primátorku Prahy. |
Nevidíte problém také v tom, že voliče nepřesvědčilo vaše předchozí působení v radě hlavního města?
Je potřeba říci, že jsem tam byla v situaci, kdy ODS měla drtivou většinu. Druhá věc je, že jsem se ty věci snažila měnit. I těch pár, které se podařilo, stály za to, abych tam byla. Ve chvíli, kdy se nedařilo a nesouhlasila jsem s chováním vedení města například v kauze Opencard, ukázala jsem jasně, že dokážu odejít. Myslím, že v tomto jsem se chovala vůči voličům jasně a čitelně. I z těchto důvodů jsem se stala předmětem některých útoků, protože jsem do věcí víc viděla. Dostávala jsem nepříjemné anonymy. Po volbách údajně lidé na některých odborech magistrátu výsledky VV slavili. Musím říci, že jsem si oddechla, když bylo po kampani. Že bude tak vyostřená, to jsem neočekávala.
Někteří členové VV mluví o tom, že by VV měly být levicovější a zelenější. Co by straně po debaklu pomohlo?
Nyní jsem ve druhé politické straně (Reedová působila před VV v SNK ED, pozn. aut.) a u obou vidím jeden velký problém. Lidé nejprve pracují s velkým nadšením, pak ale potřebují mít čas se zamyslet a stanovit si přesně, jak mají vypadat další kroky. Znamená to semknutí té strany a shodnutí se na prioritách. SNK ED v roce 2006 totálně zkolabovala. Jan Kasl a Jana Hybášková odešli, protože nebyly naplněny jejich představy. Teď se bojím, aby k tomu opět nedošlo. Proto bych nyní nechtěla říkat, čím by strana měla být. Nemyslím si, že by měl nyní kdokoliv říkat cokoliv o směřování VV. To není dobře. Nerada proto slyším kritiku poslance Stanislava Humla, ačkoliv si ho velmi vážím. I on se dostal do Sněmovny díky kritizovanému předsedovi VV. Pokud chce kritizovat, pak konstruktivně, abychom se k něčemu dobrali. Diskuse je věcí ideové konference. Na ní by se měli lidé sejít a strana nějakým způsobem semknout. Je to strašně důležité a pokud se to podaří, tak má šanci na přežití a úspěch.
Jak si jako vnější pozorovatel vysvětlujete koaliční bitvu o Prahu?
Děje se to, co se předpokládalo, že se dít bude. Vazby mezi ODS a ČSSD jsou strašně silné. Programy obou stran jsou si navíc velmi podobné. Daleko podobnější než u ODS a TOP 09. ODS před volbami představila levicový populismus - ježdění dětí do 15 let zdarma, stavba kampusu, rozhazování peněz do všech stran. Pokud to chce realizovat, pak si musí půjčovat a v tom mají partnera v ČSSD. Dominantní stranou v Praze byla navíc 18 let ODS. Za tu dobu se vytvořily různé zvyklosti a vazby, které přetrvávají. Po 18 letech by to ale některé změny chtělo. Nejen ty, které se se týkají politické reprezentace, ale i úřadu jako takového - různých příspěvkových organizací, akciovek. A tato vůle tady nebude, protože se TOP 09, ČSSD a ODS budou vzájemně držet v šachu. I kdyby vznikla koalice ODS, TOP 09, topka nebude v situaci, kdy si bude moci vyskakovat, protože bude vždy hrozba, že to ODS dá dohromady s ČSSD a budou tu zase ty staré časy, kdy tu byla otevřená i skrytá koalice. Naneštěstí se do zastupitelstva nedostal nikdo, kdo by tomu mohl nějakým způsobem zabránit. Kdyby se tam VV dostaly, neděly by se věci, které se dějí nyní. Byly by garantem toho, aby se věci měnily, protože stejně jako TOP 09 jsou stranou, která na pražské radnici nebyla přítomná.
Co volební prohra znamenala pro vás osobně?
Bylo to určitým způsobem zklamání. Nejsem ale člověk, který by takovéto věci bral jako nějakou zkázu. Komunální politiku jsem dělala, protože mě ty věci bavily, chtěla jsem také nějaké změnit. Dala jsem Pražanům nabídku, oni ji nepřijali. Tak to je. Na druhou stranu k životu patří umět prohrávat a umět se z toho poučit. Když se mi něco zdánlivě nepovede, může to být silný impuls k tomu, aby se některé věci zlepšily nebo abych některé věci nedělala. Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Každá takováto věc je v životě určitým způsobem přínosem. A já to tak beru.
Kam vás volební prohra posunula?
V tuto chvíli se věnuji plně kavárně, kterou rozjíždím a je to práce na plný úvazek. Radím firmám s dotačním poradenstvím, protože to je věc, se kterou zkušenosti mám, ať se jedná o evropské fondy, nebo jiné dotační programy. Zároveň jsem na ministerstvu vnitra šéfkou poradní sboru, který má na starosti boj proti korupci. Nyní připomínkujeme vládní protikorupční strategii. Na ministerstvu pro místní rozvoj radím se změnami zákona o zadávání veřejných zakázek a metodikou projektů PPP.
Uživí vás kavárna?
Začátek je nic moc. Věřím ale, že se to rozjede, že to má perspektivu, jinak bych to nedělala. Bude tak dobrá, jak dobrou ji udělám já. Jenže to není zadarmo.
Co je na jejím vedení nejtěžší?
Nejnáročnější jsou provozní věci. Třeba vytipování provozní doby, toho, co tu máme prodávat, aby nám to nezůstávalo. Nebo zařídit dodělávky. Tím, že je to velmi pěkný design, který dělala architektka Eva Jiřičná, tak všechno, co jsem chcete dát, musí zapadat do interiéru. Nejprve proto čekáme na povolení a potom na výrobu. Dalším těžkým úkolem je sehnat kvalitní personál, aby byl milý, pečlivý, pracovitý. Doufám, že jsem v tom měli šťastnou ruku. Taky chci, aby se tu konaly nějaké akci mimo provozní dobu, které sem přitáhnout lidi. Součástí vybavení kavárny je velké plátno, projektor nebo bezdrátové mikrofony. Domlouvala jsem cestopisný tematický večer, další by se měl týkat architektury. Mohou tu být i politické diskuse, proč ne.
Kolik peněz vám platí ministerstva?
Ministerstvo vnitra nic a smlouva s ministerstvem pro místní rozvoj je měsíčně limitována maximem 30 tisíc korun. Limit nevyčerpávám, teď za poslední poradenství dostanu zhruba 20 tisíc korun hrubého.
Jak dlouhá bude pauza od politiky?
Co se týká mé další politické práce, to je otázka. Jak jsem říkala, jsem homo politicus. Věnovala jsem se politice, protože jsem měla pocit, že do ní můžu něco pozitivního přinést. Rozhodně to není o nějakých politických funkcích, o čemž svědčí i fakt, že se angažuji v malých stranách, které to nemají nikdy jisté. Tím pádem je dobře, že si dám nějaký čas pauzu a uvidím, jak se ty věci budou dále vyvíjet.
