Pokaždé, když se případ s podobným motivem odhalí, zaznívají stejné nápady na prevenci. Zaveďme neveřejné registry těch, kteří mají už nějaký sexuálně motivovaný trestný čin na kontě. Upřímně věřím, že takový policisté k dispozici mají. Pak ale přijde tvrdší požadavek – vytvořme seznamy veřejné, aby každý věděl, s kým má tu čest. To by byla v podstatě výzva k hromadnému lynči, navíc se seznamy se to má vždycky tak, že se v nich objeví i lidé ne zcela zaslouženě, a rozvášněný dav se nikdy neptá na podrobnosti.
Pak se také vždy diskutuje o tom, že je u nás pachatel mnohem více chráněn než jeho oběť. Tohoto dojmu se také nemůžu zbavit. Myslím, že by nebylo od věci pokusit se chránit pachatele ještě předtím, než se jím stane, a touto cestou ochraňovat i případné oběti.
Nedávno podobný rozruch mezi veřejnost vnesla nově koncipovaná sexuální výchova. Názorově protilehlé strany se trumfovaly v tom, jestli je horší navádět děti k bezuzdné sexuální bujarosti (interpretace konzervativců), či zda je ponechat v nebezpečné nevědomosti při tom, že s plozením dětí se to má podobně jako s včelkami a kytičkami, a totálně jim zkazit možný požitek (liberálové).
Učme děti o lidech, které vzrušuje bolest druhého
Přitom právě vysvětlení toho, že existují lidé, jako jsou pedofilové, pederasti, sexuální násilníci, jež vzrušuje bolest druhého, by jednoznačně měla být součástí školní výchovy ve škole. Stejně tak povědomí o tom, že tyto odchylky jsou sice nevyléčitelné, ale dají se s pomocí různých metod (medikace, terapie, cílené vyhýbání se rizikovému prostředí) zvládnout tak, aby po lidech takto postižených nezbyly pomníčky s černou páskou.
Samozřejmě by to mělo být téma, které se řeší i v rodině, ale umím si představit rodiče, kteří prostě nebudou s to vypustit z úst větu: "Kdybys v sobě něco podobného našel, koukej s tím někam mazat." Nikdo nechce mít dítě pedofila nebo vilného vraha, takže o tom ani nechce uvažovat, tím méně mluvit nahlas. A zůstává tedy na škole, která je u nás ze zákona povinná, aby děti, mezi nimiž rozhodně nějací nositelé nebezpečných sexuálních úchylek budou, informovala o tom, že v sobě mohou nějakou temnou stránku objevit, a poučit je, komu a kde se s ní pak svěřit.
Připadá mi to důležitější než vedlejší věty přívlastkové a řeky v Rusku. Protože spousta "úchylů" si může dlouho myslet, že svého ďábla zvládnou sami, a pak jsou jeho náhlým vítězstvím zaskočeni. A co teprve okolí... Byla bych ráda, kdyby lidi svoje temné stránky měli mnohem víc pod kontrolou. Nechci se bát pustit svoje děti samotné ven.
