V pokoji s číslem 448 bydlel Ivo Žďárek. Někdejší český velvyslanec v Pákistánu. A přítel Pavola Šepeláka. Diplomat Žďárek drží smutný primát. Je první – a zatím jedinou – českou obětí islamistických radikálů: 20. září 2008 zahynul při teroristickém útoku právě na hotel Marriott. Zemřela tu také jeho přítelkyně původem z Vietnamu.
Spolu s nimi nejméně dalších 52 lidí, cizinců i místních. „Věřte, není mi dobře po těle. On chodil do nižšího ročníku, byli jsme spolužáci, kamarádi,“ vzpomíná velvyslanec. Nevypadá, že přehání. „Co všechno musel prožít? Jistě cítil odpovědnost i za svoji družku,“ ukazuje na únikové schodiště nedaleko pokoje č. 448, kde patrně Žďárek zahynul.
Pákistánští novináři tvrdí, že Žďárek při tragédii pomáhal ostatním. Samotnou explozi a následný požár podobně jako řada dalších hostů ze zadní části hotelu přežil: útok byl veden na čelo hotelu. Stačil zatelefonovat na českou ambasádu, kterou žádal o pomoc při evakuaci.
Ivo Žďárek
Pavol Šepelák
Později se s ním již spojit nepodařilo. Podle všeho Žďárka ani jeho partnerku nestrávily plameny: zřejmě se udusili, když se vydali za záchranou dolů, do nižších pater. Zemřeli spolu, jejich ostatky se našly na stejném místě. Stejně jako Žďárkův přenosný počítač.
Marriott se změnil v pevnost
Selhali pákistánští záchranáři? Bezpečnostní manažeři luxusního hotelu? Těžko soudit. Podle svědků bylo v nastalém zmatku po útoku složité sehnat byť jen základní informace o ubytovaných. Ivo Žďárek si v Marriottu s bezmála 260 pokoji zřídil dočasnou rezidenci, neboť své stálé sídlo teprve hledal.
Smutné střídáníIvo Žďárek byl diplomat, který se v srpnu roku 2008 stal velvyslancem v Pákistánu. Zemřel 20. září 2008 při útoku (zřejmě) islamistických teroristů na hotel Marriott. Pavol Šepelák je nynější český velvyslanec v Islámábádu. Byl přítelem Ivo Žďárka, se kterým studoval stejnou školu. Předtím působil v New Yorku, Ženevě či Lucemburku. |
Kariérní diplomat Žďárek před Pákistánem sloužil ve Vietnamu, kde čelil i obvinění z údajné korupce při vydávání českých víz. Nový Marriott, který symbolicky „vstal z popela“ ještě do konce roku 2008, nyní připomíná pevnost.
Podobně jako v hotelech v Afghánistánu, i cestou do islámábádského Marriottu návštěvník kličkuje mezi strážními stanovišti a betonovými bloky. Než se dostane k valu s ostnatým drátem, zpoza něj vyhlížejí střílny.
Samotní návštěvníci procházejí pečlivou kontrolou, až poté jsou vpuštěni na prostranství před vchodem do vlastního hotelu.
„Dříve tu zátarasy nebyly. Tady stála velká fontána, měli jsme tu zelenou plochu. Auta mohla dojet mnohem dále,“ ukazuje na nově vybudovaný bezpečnostní koridor Rizván Saíd, šéfrecepční islámábádského Marriottu. „Teroristé udeřili zepředu. Všichni kolem zahynuli, nepřežili ani mnozí hosté ve vyšších patrech předního traktu,“ dodává.
„Zemřel tu i můj kolega, který mě střídal v práci. Kdybych tu byl já...,“ vzpomíná Rizván Saíd. V letáku, který hotel Marriott po tragédii rozdává, jsou otištěny snímky celé řady pákistánských obětí islamistických fundamentalistů.
Pachatel útoků zůstává neznámý
Stále není zcela jasné, kdo atak provedl. Extremisté z pákistánské odnože hnutí Tálibán odpovědnost odmítli s tím, že oni by se nepodíleli na masakru, při kterém zahynul tak vysoký počet místních obyvatel. Jen třetinu obětí tvořili cizinci.
Američtí zpravodajci se omezili na vágní tvrzení, že akce „nese znaky teroristických operací, které provádí al–Káida a organizace s ní spojené“. Spekuluje se o jiných jihoasijských extremistických skupinách, k ataku se skrze média přihlásila i dosud neznámá hnutí.
Výsledek řádění ozbrojenců, hotel Marriott v Islámábádu.
Jen opravdoví organizátoři vědí, na koho líčili past. Agentura AP s odvoláním na pákistánské úřady již dva dny po tragédii napsala, že v době útoku měli být v hotelu pákistánský prezident i premiér na společné večeři. Nakonec prý změnili plán.
Viděno očima teroristů je však hotel vyhledávaný cizinci i místní elitou – ta podle radikálů kolaboruje se Západem – vhodným cílem v každém případě. Jisté je, že výbuch zřejmě až tunové nálože (jiné zdroje hovoří o 600 kilogramech trhaviny) vytvořil před hotelem kráter široký 20 a hluboký šest metrů. Explozi slyšeli obyvatelé hlavního pákistánského města ve vzdálenosti 15 kilometrů.
Obchody hlídají muži se zbraněmi
Ozvuky útoku zaregistrovala celá planeta: Islámábád je považován za poměrně bezpečnou lokalitu. Sídlí tu ambasády i řada zahraničních firem a organizací. Coby poměrně nové hlavní město Pákistánu (stavět se začalo v 60. letech minulého století) oplývá širokými bulváry, nákupními středisky, ba i hřišti na tenis či golf.
I před zdejšími obchody však nyní posedávají muži z ochrany hýčkající si na klíně zbraň. A na hlavních tepnách hlídkují vládní ozbrojenci, občas pod slunečníky nadnárodních nápojových firem.
A co Marriott? Opravdu i komerčně „povstal z popela“, což tvrdí brožura vzhledem imitující ohořelý papír? Nikoli neočekávanou odpověď nabízí Abdul Madžid, jeden z manažerů hotelu. „Naši zákazníci nás neopustili,“ ujišťuje mě a vlastně i přítomného velvyslance Šepeláka. Fakt je, že přinejmenším v hotelovém lobby bylo toho horkého dne vcelku plno.
