Dechovka, záplava uniforem a věkový průměr vysoko nad šedesát let. Takové byly oficiální oslavy výročí 28. října v Ostravě. Stejné jako v jiných letech a přece jiné.
Válečných veteránů, kteří se oslav státního svátku pravidelně účastní, totiž bylo zase o několik méně. "Jsme staří, ubývá nás," komentoval s povzdechem stále užší kroužek například válečný veterán, tankista Svobodovy armády Mikuláš Končický.
Jako voják přitom slavil výročí osmadvacátého října i v těch nejtěžších podmínkách, v tanku na frontě. "Za války jsme na oslavy 28. října nikdy nezapomněli, byl to pro nás vždy slavnostní den, ať jsme byli, kde jsme byli. Nejvíc si pamatuji na 28. říjen roku 1944, který jsme strávili v bojové linii, nedaleko Dukelského průsmyku," vzpomíná muž.
"V noci za tmy za námi přišli důstojníci od sboru s tím, že mne shánějí, když jsem vylezl z tanku, řekli mi, že mi jménem armádního sboru předávají válečný kříž. Na oslavy moc času nebylo, byli jsme v první linii a museli držet hlídky, ale na vznik Československa jsme si i tam vzpomněli. Byl to můj první válečný kříž, později jsem dostal ještě dva," vypráví veterán, který mimo jiné osvobozoval i Ostravu.
Během bojů na Dukle proběhlo předávání válečného kříže 28. října 1944 jen v rychlosti, kvůli těžkým bojům nebyl na velké oficiality čas.
Ke slavnostnímu předání kříže došlo až o pár měsíců později. "Proběhlo v Ligotě u Těšína na začátku roku 1945, kdy se jednotka přesunovala k ostravské operaci. Kříž mi osobně připnul hrdina Sovětského svazu Richard Tesařík, kterého jsem shodou okolností právě na Dukle tahal z hořícího tanku a přišel tehdy o oko," popsal Končický.
Je špatné spojovat vlastenectví s nacionalismem
"Jen je mi líto, že tady nejsou téměř žádní mladí lidé. Vlastenectví se dnes spojuje hodně s nacionalismem, a to je špatně. Ředitelé škol by měli dětem vysvětlovat, co je to republika, že máme být na co hrdí. Ale často se to neděje, mladí o významu tohoto dne příliš neví a projevuje se to i tím, že tady žádní nejsou," uvažuje veterán.
PAMÁTNÍK BITVY U ZBOROVAPomník připomínající první velkou bitvu 1. světové války, do níž se na ruské frontě zapojily legie, byl v pondělí místem, kde si Ostrava oficiálně připomněla výročí vzniku samostatného státu. Československá střelecká brigáda tehdy během jediného útoku pronikla přes čtyři pásma zákopů a dostala se pět kilometrů do hloubky obrany. Díky úspěchu povolilo carské Rusko vznik dalších legií. |
Na čtvrteční oslavě státního svátku se u pomníku padlých legionářů z bitvy u Zborova, která byla prvním velkým vystoupením československých legií za první světové války, sešli vedle politiků také zástupci skautů, sokolské župy a válečných veteránů.
A paradoxně také komunisté, kteří v dobách, kdy si uzurpovali moc v celém státě, oslavy vzniku republiky v roce 1918 spíše upozaďovali a trnem v oku jim bylo i působení legionářů na ruské frontě za první světové války.
Vedle nich přitom u pomníku stáli i zástupci konfederace politických vězňů, z nichž mnozí skončili ve vězení i proto, že bojovali za ideály první republiky.
Ti ve vězení, hlavně v padesátých letech, zažívali ještě těžší a podstatně smutnější oslavy vzniku samostatné republiky než vojáci za druhé světové války. "Ve vězení jsme na žádné oslavy neměli čas," vzpomíná na oslavy výročí vzniku republiky v padesátých letech třeba Lubomír Gizický.
"Bachaři věděli, co jsme zač, takže nás dávali od sebe, pravidelně jsme v tento den pracovali, abychom nemohli nic zorganizovat. Ale každý si na to samozřejmě vzpomenul," popisuje muž, který dostal za protistátní činnost šest let žaláře.
"Měl jsem štěstí, že jsem nebyl zletilý, jinak by za to byla sekerka. Trest jsem dostal za sabotáže a pokus o útěk za hranice. Dneska to už vypadá legračně, ale tehdy to žádná legrace nebyla," dodal Gizický.
