Pro něj platí. Já mám haiku opačné, to zas platí pro mě: Voliči řekli ano vládním reformám.
Pro nás pravičáky je to zvlášť dobré – měli jsme jednu ODS, teď máme dvě. Jedna má nůž na krku, druhá se jmenuje TOP 09. V zásadě říkají to samé, jejich půtky ani nemusíme poslouchat. Konkurence je vždy dobrá, motivuje a hlídá sama od sebe. ODS se podívala na své dno, asi má husí kůži, TOP 09 naopak ožila, že neumře, jak myslela, nýbrž roste. Tůma, nebo Svoboda? Berte oba.
Politiku, která nad námi visela jako Damoklův meč dluhů, hulvátství a svévole, můžeme po jarních a těchto volbách pověsit na hřebík. Čeká nás politika reforem. Vláda k tomu má odhodlání a sto osmnáct hlasů, tak ať začne. Nikdy pro reformy nebylo tolik prostoru a tak pevná vláda. Můžeme se uklidnit a věnovat se alespoň na čas věcem soukromým.
John uspěl jen díky vlastní fantazii
Pokud nám do toho ovšem nekopnou Věci veřejné. Ve volbách uspěly jen díky vlastní fantazii a uspět ani nemohly. Je to přeci stará známá stranička, tančící na jedné struně: Dinosauři ven.
Zeptat se mohly Jana Rumla, tanečníka na struně Normální je nelhat. To jsou pěkná hesla pro jedny volby. Strany přece jen musí, krom chrlení hesel, někoho konkrétního zastupovat, sedět na mnoha židlích, mít mnoho témat. Kdo je nemá, říká: Jsme strana středová. To je první krok k hrobu a neustále se opakující omyl politických rychlokvašek.
Věci veřejné tu s námi budou jen tak dlouho, dokud si udrží svou jedinou roli – být se svými věrnými slepujícím doplňkem velkých bratrů. Být malým pomocníkem může být v politice velká role.
Až se VV vydají na samostatnou cestu za svým neexistujícím středovým voličem, zahynou. Lidé z ODA, US, DEU by mohli vyprávět. Věčným osudem těchto středových stran je nedůstojně zanikat a působit v české politice dočasné katastrofy. Rozbily už několik koalic, vyvolaly krizi, vychrlily mnoho hesel, jak zlepšit svět, ale pracovat se nenaučily a nenabídly nic. Pro opozici je to jediné, zato lákavé řešení: svést VV na šálivou a smrtonosnou cestu zrady.
"Aby vlk s kozou a zelím přežili..."
To je tak asi jediné úskalí vlády do konce volebního období. Schválit kvalitní reformy, udržet koalici, vydržet vlny odporu organizované opozicí a nakonec sklidit do příští volební kampaně sladké plody fungujících reforem. V tom jí my, pravičáci, držíme palce a očekáváme, že nás politika nebude dlouho překvapovat. Každý v koalici chce sedět na židli sám, všichni mají stejné voliče, které si chtějí ukrást. Politické umění je, aby to společné vládnutí vlk s kozou a zelím přežili, přičemž kdo je v politice vlk, kdo koza a kdo zelí, nechávám na čtenáři. Tolik tedy naposledy k té naší politice.
A teď věci soukromé: John řekl, že koalice nebude podporovat žádné návrhy opozice, aby nedošlo k jejímu rozklížení a aby strany koalice nehlasovaly s opozicí. Bůh s námi, to je první vlaštovka příštího rozkližování vlády. Politiku můžeme klidně sundat z hřebíku a dát si ji zas do hlavy. Dveřmi odešla, oknem leze zpět.
