Češi cvičí na afghánské policisty mladíky, co až teď poprvé obuli boty

Afghánistán (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Poblíž kontejnerů na kamenitém plácku u základny Shank posedává asi šedesát mladíků a rozpačitě se rozhlíží kolem sebe. Za chvilku by měli dostat boty - leckteří své první v životě. Jsou na začátku šestitýdenního kurzu, který z nich udělá policisty, elitu budoucí afghánské společnosti.

Kromě uniformy zatím nic nepřipomíná, že by tahle parta mohla už za šest týdnů bdít nad bezpečností obyvatel neklidné země. Mnoho z nich si zatím nedovedlo ani zavázat tkaničku nebo navléct nafasované ponožky. Není se co divit, vždyť celý život chodili bosí jen v pantoflích.

"Chci sloužit našemu státu a lidu," vysvětluje trochu křečovitě dvacetiletý Mahsúd z provincie Pančír, proč se chce dát k policistům. A kam se vydá po kurzu, který společně organizuje česká vojenská policie, civilní částí Provinčního a rekonstrukčního týmu a čeští policisté v misi EUPOL? "Uvidí se, co mi určí Alláh," věští Mahsúd.

Do výcvikového střediska přijel mladík z provincie na severu Afghánistánu společně s dalšími rekruty teprve před třemi dny. Budoucí policisté jsou ze šestnácti distriktů především ze severu země a z Kábulu. Hned první test odhalil, že 85 procent z nich neumí číst ani psát.

Místo kartáčku kůra

Na vstupní bráně se mnozí z nich v neděli objevili jen s tím, co měli právě na sobě. "Někteří vypadali jako pasáčkové, kteří sem přijeli přímo od svých stád," říká Martin, jeden z příslušníků české vojenské policie s tím, že mnoho Afghánců při vstupním pohovoru vůbec nedokázalo určit svůj věk.

Úspěchy s policisty

Na začátku roku 2009 prošlo osmitýdenním policejním kurzem, který organizovali čeští vojáci a vojenští policisté, 56 stávajících policistů z distriktu Mohammad Agha asi 30 kilometrů od základny Shank. PRT teď jejich činnost monitoruje při svých výjezdech. "Jsou vždy ustrojení, lépe se chovají a zlepšil se i jejich výkon. Je vidět, že něčím prošli a něco se naučili," uvedl Zbyněk Pavlica z civilní části českého PRT.

Překvapení čekala i v jejich zavazadlech, která ukrývala například zubní kartáčky z kůry. Po příjezdu museli rekruti okamžitě odevzdat návykové látky, zbraně i mobilní telefony, Američané jim odebrali biometrické údaje a prošli zdravotní prohlídkou.

Pak už se pomalu začali proměňovat v policisty - alespoň na pohled. Ostříhali se, nafasovali uniformy a další vybavení. Na prosluněném kamenitém plácku teď z kontejneru dostávají fungl nové sportovní boty, které dodali sami Afghánci. O nezdařilou napodobeninu značky Nike je velký zájem.

Většina rekrutů s poznávacími čísly na krku vůbec netuší, jakou velikost má jejich noha. Donekonečna si mezi sebou boty vyměňují a zkoušejí stále nové a nové páry. Nakonec ale všichni s úsměvy na tvářích odcházejí na ubikaci, kterou postavilo české PRT.

Afghánští instruktoři nejdou pro ránu daleko

Od začátku samotného kurzu je teď už dělí jen fyzický test. Instruktoři po běhu na jeden kilometr, půlminutě klikování a minutovém dřepování rychle poznají, s jakým "materiálem" mají tu čest. Kromě patnácti Čechů jim budou nově základy policejní práce vysvětlovat i afghánští instruktoři.

"Budeme se snažit, aby z nich byli opravdoví policisté, protože budujeme nový Afghánistán. Chceme je naučit kde a jak budou sloužit, jak mají zatýkat a jak se má bránit při útoku," říká Znaraj Ludín z Lógaru. Zní to věrohodně až do chvíle, než Znaraj přizná, že je sám policistou jen pár měsíců. Má za sebou kábulskou policejní akademii a pouhé čtyři měsíce na základně.

Jak pomohlo české PRT

Výukové a výcvikové středisko na základně jsou projekty, které zde zrealizovala civilní část českého PRT. Civilní experti zároveň vybudovali pro budoucí policisty i překážkovou dráhu a tréninkovou věž. Podílejí se i na organizaci celého výcviku.

U rekrutů afghánští instruktoři přesto požívají velké autority. Na budoucí policisty jsou tvrdí, nemají daleko k ráně a umí na ně pořádně zakřičet. To se hodí při nástupech a organizaci dne. Horší je to s odbornou přípravou. Tam už musí nastoupit české zkušenosti.

Afghánci, kteří většinou sedí ve své první učebně v životě, jsou roztěkaní a pozornost jim nevydrží dlouho. Platí na ně jen jediná učební metoda - všechno názorně předvést a přimět je, aby to co nejvěrněji zopakovali. "Ještě letos se Afghánci budou učit z komiksů, které připravujeme," říká Zbyněk Pavlica, bezpečnostní expert civilní části PRT.

Špatná pověst, slušný příjem

Při výcviku musí být čeští vojenští policisté stále ve střehu, především když se rekruti učí střílet. Už několikrát se totiž na jiných základnách v Afghánistánu přihodilo, že rekrut otočil zbraň proti svým instruktorům.

Po šesti týdnech výcviku policisté podstoupí poslední zkoušku, nafasují obušek, bundu, batoh a další vybavení a zamíří do afghánských ulic. Někteří statečně bojují s pověstí, která tvrdí, že k policii jdou Afghánci, kteří nestačili ani na tajné služby, ani na armádu.

Jiní se nechají vyplatit od Talibanu, aby na svoji práci zapomněli a jiní spíše připomínají ochranku mocných lokálních vůdců. Výcvik v nich každopádně zanechá základní znalost, jak přežít na ulici v roli policisty.

A pokud zůstanou v řadách policie, přijdou si na 300 dolarů měsíčně, což je na afghánské poměry velmi solidní příjem. Průměrná mzda v Afghánistánu činí zhruba 150 dolarů. Obyčejná rodina musí vystačit i se sto dolary na měsíc.

Výcvik policistů

Na 60 budoucích afghánských policistů čeká za šest týdnů 300 hodin výuky. Vzdělávají se vždy od šesti do sedmnácti hodin. Během dne mají pět přestávek na modlitby a po večeři mohou zajít ještě na hodinu čtení a psaní. Trénují každý den, výjimku mají jen v pátek, kdy si navíc pod dohledem překladatele a vojenských policistů mohou zavolat ze svých zabavených mobilů příbuzným.
Při výcviku se musí naučit zacházet se zbraní, poskytnout první pomoc, chovat se při zatýkání nebo při potlačování davových nepokojů. Získají také pyrotechnické minimum a čekají je i hodiny etiky, hygieny nebo se učí znát afghánskou ústavu.