Ano, nápad „nechat něco zmizet“ není úplně původní. Před pár lety ho měl Američan Alan Weisman. Ve svém bestselleru Svět bez nás to vzal z gruntu – nechal zmizet lidi. A vědecky popsal, jak by se planeta změnila. Bylo by to rychlejší, než byste čekali. Za pár set let byste stopy po lidstvu hledali už jen velmi pracně.
Ve „světě bez úplatků“ by změny postupovaly neméně dramaticky.
První den byste si ničeho nevšimli, asi ani první měsíc. Ale už za rok by něčeho začalo být nápadně hodně – veřejných peněz.
Kolik se jich dosud kvůli uplaceným předraženým zakázkám vynakládá zbytečně, to se jen odhaduje. Ale jen v Česku jsou to desítky miliard ročně, říkají odborníci na korupci.
Už za rok po konci úplatků by tak Češi bez mrknutí oka uživili třeba kosmickou stanici ISS.
Ale netřeba mířit tak vysoko. Je „rok jedna“. Ze silnic začaly mizet díry. Chodníky jsou umetenější. Parky upravenější. Školáci dostali víc počítačů a módních interaktivních tabulí. Zlepšila se nabídka klubů pro mladé i péče v domovech pro staré. A to je teprve začátek. Přesuňme se do „roku deset“.
Dálnice už vedou, kam je třeba. Nejenže na ně bylo v rozpočtu dost peněz, ale postavily se překvapivě levně. A dobře. Už se na nich ve vedrech nedělají půlmetrové boule.
Česko lépe konkuruje ekonomikám ostatních států. Byla to totiž především korupce, co mu to předtím kazilo. Teď přišli investoři, které ta džungle dříve odpuzovala. Daří se firmám, které odvádějí poctivou práci, a ne těm, jejichž šéfové jsou pouze šíbři, kteří v tom umějí chodit. Na průměrném platu je to znát. Na ziscích solidních podnikatelů taky.
Ale hlavní změny se neodehrávají v peněženkách. Jsou v hlavách. Po deseti letech bez úplatků se narovnala ramena úředníkům. A policistům. A politikům.
Když totiž „berete“ a nejste zrovna premiér, zpravidla na tom nezbohatnete tak, abyste do smrti nemuseli nic dělat. Spíš si jen místo fabie koupíte octavii, místo obyčejného bazénu si pořídíte bazén s protiproudem. Zato máte hluboko v mozku vědomí, že jste tak trochu šmejd. To je psychology popsaný fakt. A když neberete? Máte smůlu, všichni si o vás tak jako tak myslí, že v tom jedete taky.
Ve světě bez korupce ti, kdo spravují veřejné věci, překvapeně zjišťují, že jim lidé začali věřit. A objevují ještě sladší věc, než jsou prachy. Prestiž.
Neděje se nic menšího, než že demokracie funguje tak, jak má.
Ale co by se muselo stát, aby tahle utopie vážně nastala? V kultuře, ke které uplácení patří stejně jako pití piva? Je to jasné. Vraťme se k nápadu Alana Weismana. Aby se tu přestalo uplácet, museli by nejspíš zmizet lidi.
