Zákon o soudech a soudcích říká, že soudce "nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení".
Tento výklad však může být pro některé soudce zavádějící a dokonce v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod. Podle nařízení by totiž soudci byli vyloučeni ze zmocňovacího práva, a nemohli tak na základě plné moci zastupovat například osoby blízké.
Nejvyšší soud se začal nezvyklou situací zabývat v kárném řízení s brněnským soudcem Miroslavem Novákem. Nadřízení na něj podali kárnou žalobu kvůli tomu, že se nechal pěti příbuznými a známými zmocnit k nahlížení do spisů. Dokumenty vznikly v souvislosti s vyšetřováním pracovní činnosti Novákovy manželky, jež působila jako správkyně konkurzní podstaty.
Vrchní soud v Olomouci uložil soudci důtku. Novák se ale proti tomu odvolal k Nejvyššímu soudu s tím, že se nijak nezpronevěřil soudcovským povinnostem.
"Soudce se hájil tím, že mu to mělo být umožněno. Pokud by totiž nebylo, jednalo by se o omezení občanských práv. Nejvyšší soud přerušil jednání o jeho odvolání a obrátil se s věcí na Ústavní soud. Ten však návrh kárného senátu zamítl. Vyvrátil tak že by současná podoba zákona byla zásahem do občanských práv," komentovala případ mluvčí ÚS Jana Pelclová.
Verdikt Ústavního soudu potvrdil, že soudci nadále nesmí působit jako zmocněnci soudních řízení.
