"Kniha vznikla z frustrace, že o cestách prezidenta skoro nikdo nic podstatného nenapíše. A když napíše, mám často pocit, že jsme byli na jiných cestách," píše Václav Klaus v úvodu své nové knihy.
"Když se na své texty tohoto typu dívám nyní, zdá se mi jich být strašně málo, i když cest a zážitků (a poučení se z nich) bylo hodně. Počet mých služebních čili nesoukromých cest do ciziny ročně po celých dvacet let kolísal mezi čísly 20 a 30," uvádí ve své novince nazvané Zápisky z cest. V nákladu pěti tisíc kusů ji vydává nakladatelství Fragment.
O AMERICKÉM PIVU"V mikropivovaru Bridgeport, který nám doporučil jako povinnost superznalec piva Láďa Jakl, dostanete na tácku osm vzorků piva v malých skleničkách a jedno si máte vybrat. Všechna z nich byla dobrá. Představa o naší pivní výlučnosti je mylná, to vím už dávno." |
Zážitky z Obamovy země
Autor hned na začátku zdůrazňuje, že jde sice o služební cesty, ale pracovní část ponechává záměrně stranou. Raději pozoruje, přemítá, všímá si zvyků, národních a kulturních obyčejů i podivností. Tu ho zaujme pohled z letadla na zpola zasněžený kráter Fudži, podruhé ho rozčílí ve dne v noci blikající reklama na muzikál o Shrekovi, potřetí se podivuje nad tím, že New York vůbec nevypadá jako v krizi.
Zážitky z "Obamovy země", jak Klaus nazývá současné Spojené státy, patří ostatně k těm nejzábavnějším. Klaus špičkuje na téma možné daně z obezity (na prodej slazených nápojů) či kurzů o právech zvířat, které nabízí už více než sedmdesát amerických právnických fakult (před deseti lety to bylo jen dvanáct škol). A také tak trochu dělá reklamu jednomu vyhlášenému kavárenskému řetězci. Podle svých slov trpěl pokaždé, když musel pít americkou kávu - tedy až do doby, než objevil Starbucks.
KOUPÁNÍ V AMAZONCE"Po cestě zpátky je nám doporučeno, že se můžeme z lodi vykoupat. Půlka delegace odvážně skočí do vody, aby okamžitě všichni zjistili, že je proud řeky tak silný, že plavat zpátky k lodi není možné. Dalo velkou práci nás ve vodě třemi policejními čluny posbírat a vrátit na loď. Byli jsme v tom zcela nevinně." |
V této souvislosti uštědří drobný štulec svému předchůdci Václavu Havlovi, který předtím v dobře míněné poznámce pronesl, že přeje Mexiku, aby si uchovalo svoji svébytnost před severoamerickým vlivem. Klaus kontruje: "Ukázalo se, že si to Mexičané dobře pamatují, že se jich to ale hluboce dotklo - jak by mohla země, která je stará tři tisíce let, podlehnout civilizaci staré pouhých pár století."
Horizontální vztahy
Podstatně hůř je na tom v Klausových zápisnících Evropská unie a globální oteplování. Za poznámkou, že jedinou zelenou plochou ve vyprahlé Arizoně jsou golfová hřiště, následuje série poťouchlých otázek: "Neměl byl Al Gore protestovat? Nemění to teplotu? Není to energeticky náročné?"
ČESKÉ MOBILY V JAPONSKU"Je zajímavé, že v technicky a zejména elektronicky nesmírně vyspělém Japonsku nefungují naše mobily. Musí to asi být i záměr uchovávat si svou zvláštnost a tajuplnost. Když je něco podobného v Číně, svádí se to na ideologii. Na co to svést tady?" |
Anebo jinak: "I krátká cesta umožní vcítit se do atmosféry místa a země a nemusí to být horší než při normální občanské turistice. Ekonom ve mně si je navíc vědom obecné platnosti velmi antiintuitivního zákona klesajících mezních výnosů - druhý den získává člověk méně než první, třetí den méně než druhý atd."
Mnohé z poznámek vznikaly zjevně ve spěchu, v dopravních prostředcích, v hotelových pokojích, ve snaze zachytit okamžité dojmy třeba i z jednodenních cest. Někdy Klaus téma jen nahodí a už dále nerozvede, jindy si vystačí s koženým závěrem "souhrnně řečeno, byl to docela plný a plodný den".
Jindy překvapí smyslem pro humor: ve Washingtonu dostal campari do plastového kelímku a v Madridu ho po vyčerpávající snaze dokázat úspěchy českého exportu napadla spásná myšlenka: obrátit talíř z královského servisu, který měl zespodu vyryto Thun, Czech Republic.
