Co se týče výstředních staveb a exotické architektury, neměl Dubaj až donedávna konkurenci. Jenže poté, co finanční krize uložila řadu tamějších futuristických projektů k ledu, se o prvenství vehementně hlásí Astana. Nová metropole Kazachstánu a druhé nejstudenější hlavní město světa (po mongolském Ulánbátaru).
Tamní vizionářský a ambiciózní prezident Nursultan Nazarbajev před časem naplánoval, jak porazí ledové teploty, dosahující v zimě až minus 40 stupňů Celsia. Jednoduše: nechá postavit obří "vnitřní město". Jeho první část, megaprojekt Chán Šatyry, hlava státu slavnostně otevřela právě včera. Byl to dárek k jeho sedmdesátinám.
Součástí města mají být kanály s gondolami nebo domy v benátském stylu.
Stan Chán Šatyry v kazašské Astaně.
Celý komplex pojmenovaný Batygaj má být hotov za pár let. Před mrazem se v útrobách nepromokavé membrány ve tvaru létajícího talíře o průměru dva kilometry skryje přes 20 000 lidí. Uvnitř se pak budou pohybovat po umělých kanálech v gondolách podobných těm benátským.
Ale ani už hotový Chán Šatyry není žádný drobeček. Gigantický stan o výšce 150 metrů, který navrhl světoznámý londýnský architekt Norman Foster, v sobě ukrývá zábavní parky, restaurace, luxusní butiky a kina. Hlavní chloubou "bláznivé" stavby je pak nefalšovaná tropická pláž včetně umělých vln a palmového háje.
Vůdce národa modernizuje stepní stát
Dárek je hodný narozenin "velkého" Nazarbajeva - však také přišel na 260 milionů liber (přes 8 miliard korun). Peníze pro dnešní Kazachstán však nejsou problém.
Velkorysá konstrukce je dosavadním vrcholem Nazarbajevovy dvanáctileté snahy udělat z Astany světovou metropoli. Dnes sedmisettisícové město je jeho dítětem, které vydupal z pustých stepí v roce 1998. Nazarbajev, jemuž včera parlament devótně věnoval k narozeninám doživotní titul "vůdce národa", je vůbec pozoruhodnou postavou.
První dáma Kazachstánu na volebním biilboardu se svým manželem
Někdejší příslušník vysoké komunistické nomenklatury se mohl stát sovětským Teng Siao-pchingem, v roce 1990 ho mnozí chtěli vidět na místě předsedy sovětské vlády. Rozpad impéria a další okolnosti jej však vyšvihly do čela Kazachstánu. Od té doby vládne zemi železnou rukou, jeho "panování" lze však považovat za příklad relativně úspěšné autoritářské modernizace.
Vyvážená zahraniční politika mu umožnila zachovat hluboké svazky s Ruskem i nalézt nové partnery na Západě. Surovinově bohatá země si až do roku 2008 udržovala desetiprocentní ekonomický růst. Světová krize na ni sice dopadla, ale ne tak vážně, aby Nazarbajev musel opustit své megalomanské projekty.
