Václav Koplík, tohoto času již důchodce, byl pětadvacet let havířem. Říká se o něm, že je to chodící mykologický atlas. Kdy byl poprvé na houbách, si už nepamatuje.
václav koplíkMykolog z Ratíškovic na Hodonínsku tvrdí, že má tři profese: "Vyučil jsem se strojním zámečníkem, pak jsem dělal havíře a teď jsem důchodce." |
Houbami ale žila celá rodina. "Akorát mně se nechtělo sbírat jen ty známé, chtěl jsem se naučit poznávat i ty ostatní. Abych je uměl pojmenovat a i povykládat si s nimi," líčí.
"Tebe znám, o tobě vím, co jsi zač, ty jsi jedovatá, ty jsi pěkná, aha, tebe ještě neznám...," říká na ukázku, jak takový pohovor s houbami v lese vypadá.
Ani té nejjedovatější ještě nevynadal, ale ve zlosti už s nějakou praštil. "Je to ale škaredé, to se dělat nemá," přiznává.
Na druhé straně je jedním z mála houbařů, který nebere všechno, co v lese najde.
"Když už mám dost nebo je houba velká, nechám ji tam. A nerve mi to žíly, že ji nenesu domů," tvrdí.
Václav Koplík je už znalostí hub tak proslulý, že každou chvíli se na něho někdo vyptává ve vesnici a někdy i na obecním úřadě.
A pak mu klepe na dveře s košíkem a ptá se, co v tom lese vlastně nasbíral. "Nevadí mi to, těší mne ta důvěra, a když houby určím, mám pocit, že jsem udělal maturitu," říká.
Bez hub by nebylo pivo, víno ani chléb
Ratíškovický mykolog umí o houbách i velmi zajímavě vyprávět. "Chcete slyšet o houbách i nějaké pletky?" ptá se a už z něj padá jedna zajímavost za druhou.
Tak třeba se podle něho traduje, že díky houbám se Napoleonovi narodil Orlík. Dlouho nemohl mít potomka, až zjistil, že jeden jeho voják má dětí šestnáct a manželka mu do jídla přidává lanýže. Tak je začal jíst i Napoleon.
Radí, že by muži neměli jíst vatovce obrovského, protože působí jako antiafrodiziakum a po drobnopórce žluté sice "mohou", ale jsou neplodní.
A tvrdí, že vlastně každá lidská činnost nějak souvisí s houbami. Že bez hub, tedy kvasinek, bychom neuvařili pivo, neupekli chleba a víno by nebylo tak bezvadné.
Na otázku, jestli má s houbami něco společného i nová Nečasova vláda, se trochu zarazil. "Ale třeba by se jí hodila houba, kterou používali staří Mexičané. Měla halucinogenní účinky a po jejím požití údajně viděli do budoucnosti," reaguje.
Nemohl si však vzpomenout, jak se nazývá. Zřejmě mu to ale vrtalo hlavou, protože za pár hodin její název poslal e-mailem.
Dovolená před výstavou
Vlastně i na houby jde dost vědecky. Odbornou literaturou má nacpaný sekretář, a dokonce dokáže citovat pasáže z Bible, ve kterých je zmínka o houbách.
A má i srážkoměr, aby měl přehled, kolik napršelo. "Ten hlavně sleduji, když chystáme podzimní výstavu hub," vysvětluje.
Někdy v tom termínu opravdu moc nerostou, ale i s tím si poradí. "Vyhlásíme bojové heslo, že co kdo kde uvidí, tak posbírá. A už je také pravidlem, že den před výstavou má většina chlapů dlouho nahlášenou dovolenou, aby mohli vyrazit do lesa," směje se.
A kdyby opravdu nerostly? "Zajedeme do švadlenky, tam mají ty hříbky na štupování ponožek anebo se necháme vyfotit, aby byly aspoň vidět ty naše protáhlé huby," popisuje variantu pro nejhorší případ. Václav Koplík je totiž nejen všeznalý mykolog, ale i veselá kopa.
