Navíc s tímto výkladem koaličních dohod o obsazení ministerských křesel pranic, ale vůbec nesouhlasím. Osobně jsem se v dobách minulých zúčastnil několika jednání o sestavení vlády a místopřísežně prohlašuji, že veškeré obtíže koaličních jednání byly přívětivou procházkou růžovým sadem oproti zdůvodňování dosaženého, byť sebepočetnějšího výsledku spolustraníkům.
Vždy jsem si to vysvětloval a nadále vysvětluji tím, že valná většina straníků stále vidí v ministerstvu hlavně kýžený cíl chodníčků, jež se pak lépe prošlapávají při žadonění o veřejné peníze na to či ono, a tak bere každé "nepřátelsky" obsazené ministerstvo za ztracené, odevzdané bez boje, případně nevyhandlované za další studnice měkkých veřejných peněz.
Také osobní ambice většiny politiků, kteří by rádi doplnili svůj životopis ministerskou funkcí, dělají jistě své. A v neposlední řadě pak stranický "lokálpatriotismus", v tomto případě snaha oblastních a krajských stranických organizací mít nejraději "svého" ministra. Samozřejmě opět za účelem lehčího prošlapávání výše zmíněných chodníčků a následně získání většího dílu peněz na různé místní projekty, kterými by bylo možno pochlubit se v době komunálně předvolební.
Jaká bude schopnost oslovovat a přesvědčovat veřejnost
Já mám zcela odlišný názor: je mi opravdu jedno, zda ODS bude mít ve vládě osm ministrů, šest ministrů, či jen čtyři, neboť moje celoživotní zkušenost mi říká, že mnohem a mnohem více záleží na jejich kvalitě a schopnosti oslovovat a přesvědčovat veřejnost. Což v následujících úsporných letech bude více než důležité. Jeden příklad za všechny: kdybych se měl osobně rozhodnout mezi ministrem financí Kalouskem z TOP 09 a ministrem financí Kocourkem z ODS, bral bych všemi deseti Kalouska.
A to zdaleka ne proto, že by byl mimořádně odborně vzdělanějším ministrem než Martin Kocourek, jeho schopnost jasně, důrazně a srozumitelně vysvětlovat rozpočtové zádrhele je totiž neporovnatelně vyšší. Totéž pak beze zbytku platí nejen pro politicky lehce zneužitelné resorty, jakým je kupříkladu zdravotnictví, ale doslova pro všechny.
A ještě jeden důvod, proč si nemyslím, že by Petr Nečas a ODS na sestavování vlády něco tratili: vůbec nejdůležitější bude u této vlády schopnost táhnout za jeden provaz a nepodrážet se navzájem. A tyto vlastnosti jsou vlastnostmi ryze osobními, bez závislosti na stranické příslušnosti. Neboť právě tyto vlastnosti budou při nelehkém budoucím vládnutí mnohem a mnohem důležitější, než kdo je "náš" a kdo je "cizí".
"Mým" bude pak každý schopný a pracovitý ministr, který ze stávajícího plýtvavého, nevlídného a rozplizlého státu udělá hospodárnou, nenápadnou a neobtěžující službu pro nás, kteří to všechno platíme.
