Vzhledem k napnutému státnímu rozpočtu a škrtům bude muset armáda výrazně šetřit, čeho se škrty, konkrétně v resortu obrany, dotknou?
Nová vláda má schvalování rozpočtu na další rok teprve před sebou. Je řada položek, které musíme podrobit důkladné revizi. Nechtěl bych debatu o škrtech ve výdajích zužovat na příplatky na bydlení, jak je tomu v současnosti. Mým cílem je zaměřit se také na výdaje a inventarizaci majetku, u nichž je otázka, zda jejich činnost přímo souvisí s armádou nebo s jiným rezortem, jaká je přidaná hodnota jejich příslušnosti k armádě, apod.
Zároveň je potřeba zcela nově nastavit systém finančního plánování: doposud se akvizice řídí přidělenými prostředky. Do budoucna bychom to měli obrátit a jasně si říci: toto jsou požadavky na naše bezpečnostní složky a potřebujeme na ně takové a takové prostředky, ne naopak.
Jaké budou vaše priority při řízení resortu?
Koaliční strany se zavázaly k rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci a zadlužování. Tento princip bude samozřejmě platit pro ministerstvo obrany. Je potřeba dokončit personální audit a provést inventuru akvizic. Je zde celá řada otázek, které se týkají organizační struktury, hodnostní struktury, velení, speciálních sil, majetku, armádního vzdělávání, a podobně. První kroky proto budou směřovat k podrobné analýze stavu v těchto oblastech.
Jaká je vize o české armádě v očích Alexandra Vondry? Budete nadále pokračovat v budování malých expedičních jednotek, ale špičkově vybavených?
Armádě schází dlouhodobá vize. Naši vojáci musí vědět, že je o ně postaráno. A zároveň společnost musí být hrdá na svou armádu. Absence vize se odráží na rekrutování nových profesionálů, kdy přídavky na bydlení jsou v některých případech zásadním motivačním faktorem. Profesionální armáda ale musí být schopna nabídnout více.
Co se povahy jednotek týče, pohybujeme se někde mezi vševojskovou a specializovanou armádou. Specializace je i vzhledem k velikosti armády logická, nicméně pokud se rozhodneme jít touto cestou, musíme mít jistotu od našich spojenců, že nám pomohou i v případě, kdy tyto jednotky nebudeme mít.
S tím souvisí i otázka ohledně zachování stíhacího letectva. Mají české vzdušné síly disponovat stíhacím letectvem? K jakému řešení byste se přiklonil - odkoupení gripenů, pořízení nových strojů nebo zrušení?
Nemyslím si, že bychom měli na stíhací letectvo teď rezignovat. Gripeny navíc patří k tomu, co nám posloužilo relativně dobře. Opět zde platí, že bychom si měli stanovit strategii pro budoucnost našeho letectva.
Prakticky jen několik zemí NATO dodržuje dohodu, že bude dávat na obranu 2 procenta HDP. Nemůže se za nějakou dobu odsouvání obranných investic vymstít celé Alianci, ale i jednotlivým členům?
Výdaje na obranu v zemích NATO od roku 2002 klesají a drží se pod dvouprocentní hranicí jen díky několika zemím, které vynakládají na obranu daleko více. Je to dlouhodobý problém, který si aliance uvědomuje, a to riziko, že nebude NATO schopno dostát svým závazkům zde existuje. Už nyní se to projevuje v Afghánistánu, kdy mnohé evropské vlády plánují stáhnout své vojáky právě z ekonomických důvodů.
Ekonomická krize už na spojence dopadla, například Dánsko vycouvalo z několika společných projektů? Nehrozí to i v případě Česka?
Doufám, že ne. Opět zde platí, že naše ambice musí v podobných projektech vycházet z pevné strategie. Zároveň nesmíme ohrozit naši pověst důvěryhodného spojence. Prioritou vlády navíc bude dlouhodobě stabilizovat rozpočet. Rozvoj armády není možné plánovat v horizontu jednoho roku, tudíž není možné měnit objem prostředků resortu z roku na rok.
