1. Navštivte Sněmovnu osobně
První možností je vzít si půl dne dovolené a přijít se na jednání Sněmovny osobně podívat. Uvidíte, co "vaši zaměstnanci" říkají, jestli se chovají korektně ke svým protivníkům a hlavně pro co hlasují.
Kromě investovaného času musíte počítat s dalšími obtížemi. Ve Sněmovní ulici nezaparkujete a na sledování sálu z galerie pro návštěvy se hodí malý dalekohled. Část Sněmovny jen uslyšíte.
Důležité také je, že vstup má určitá pravidla: musíte se ohlásit na recepci, předložit občanský průkaz, projít detekčním rámem a po celou dobu v budově mít označení pro návštěvy. Oblečení by mělo být důstojné, stejně jako chování. Předsedající má právo přerušit jednání a nechat vyklidit galerii ochrankou. Jako se to stalo třeba loni v říjnu jednomu taxikáři.
2. Navštivte Sněmovnu virtuálně
Pokud nemáte čas, ale máte internet, je právě on asi nejsnazší cestou k nahlédnutí mezi poslanecké lavice. Na stránce www.psp.cz, která byla svého času vyhodnocena jako nejlepší web státní instituce, najdete o svém poslanci spoustu informací.
KDO SE DOSTAL DO SNĚMOVNY? |
Počínaje přehledem zákonů, které navrhoval, přes jednotlivá hlasování až po stenozáznamy jeho projevů před kolegy. Každý poslanec má u svého jména také přinejmenším e-mailový kontakt.
Na stránkách Sněmovny je možné také sledovat přímý přenos z jednání zvukem i obrazem.
3. Navštivte poslance v jeho kanceláři
Třetím způsobem je požádat o setkání přímo poslance. Každý by měl mít v regionu, kde kandidoval, svou kancelář. Například Jiří Paroubek z ČSSD ji má v Ústí nad Labem. Kanceláře mají úřední hodiny, v nich je možné teoreticky politika zastihnout. Praxe je ale někdy obtížnější.
Například MF DNES před čtyřmi lety testovala jihočeské poslance. Voličům byli k dispozici v kancelářích po dva pondělky jen 3 z 12. "Nejsem zoufalec, který čeká v kanceláři, až přijde volič. Při mé nepřítomnosti je zde služba, která zájemce o schůzku objedná," řekl tehdy Michal Doktor z ODS.
4. Požádejte o informace, zákon vám přeje
Se svými úspěchy se poslanci - stejně jako každý - zpravidla pochlubí voličům rádi. S průšvihy je to horší, ale i tedy máte zastání. Můžete poslance nebo přímo Sněmovnu požádat o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím (má číslo 106/1999 Sb.). Do dvou týdnů byste měli dostat odpověď, s různými výhradami k doplnění žádosti a odvoláními se ale proces může táhnout déle.
Zpovídané orgány však často tvrdí, že pasáže zákona jsou neurčité a oni tedy nemusí odpovídat. Jako to Sněmovna zkoušela například těsně před volbami, když kvůli nejasné roli v přidělení státní dotace rezignoval předseda poslanců Miloslav Vlček.
Redakce MF DNES se tehdy ptala na podrobnosti smlouvy Vlčkovy kanceláře s podnikatelem Vrtalem. Ten je podezřelý, že dotaci zneužil. "Nelze poskytnout informace o obsahu dohody bez souhlasu pana Vrtala. A ten nám jej neudělil," napsal mluvčí Sněmovny Roman Žamboch. (více o Vlčkově kauze se dočtete zde)
"V případech, kdy se hospodaří s veřejnými prostředky, žádná mlčenlivost neplatí. A je to výslovně uvedeno v zákoně o svobodném přístupu k informacím," reagoval tehdy bývalý poslanec a spoluautor zmíněného zákona Oldřich Kužílek.
5. Sledujte, jestli zákonodárce podezřele nebohatne
Kritériem hodným pozornosti je také osobní majetek a zadlužení poslance. Neúměrný růst majetku může ukázat na korupci nebo jiné zatajené příjmy. Vysoké zadlužení neodpovídající příjmům zase může vypovědět leccos o šetrnosti.
Do přiznání musí poslanci vepisovat nejen auta, domy či chalupy, ale i účast v dozorčích radách a také podíly ve firmách. To proto, aby bylo zřejmé, kdy se dostávají svým hlasování do střetu zájmů.
Přiznání se podává vždy k 30. červnu a opozdilcům hrozí pokuta. Pokud chcete dokument vidět, musíte osobně navštívit Sněmovnu a o nahlédnutí požádat.
