Přístroj přitom žádný televizní signál nechytal. Sloužil jen k tomu, aby na něm živnostník mohl promítat propagační DVD o firmě.
Sklenářství a rámařství rodiny Bubeníkových v Pekařské ulici funguje už téměř sto let. Právě historii firmy lidem přibližoval film na DVD, které majitelé sklenářství v Pekařské ulici pouštěli prostřednictvím televize.
"Chtěli jsme tak lidem zkrátit čekání ve frontě. Málokdo ví, že za prodejnou jsou další dva tisíce metrů čtverečních dílen a co všechno se v nich dělá. Vůbec mě nenapadlo, že bychom měli za televizi připojenou jen na přehrávač DVD platit,“ popsal Bubeník.
Film běžel na obrazovce jen asi dva měsíce, než se stará, vysloužilá televize pokazila. I tak krátká doba však stačila na to, aby si přístroje všimli lidé z agentury, která vyhledává neplatiče televizních poplatků.
Tomáši Bubeníkovi vzápětí přišel dopis od královéhradeckého advokáta Dalibora Kalcsa, který pro Českou televizi poplatky vymáhá. Sdělení bylo nekompromisní: Pokud do patnácti dnů nezaplatí deset tisíc a k tomu dlužný poplatek 135 korun, nebo situaci nevysvětlí, bude na něm právník vymáhat dluh soudní cestou.
To by znamenalo další tisíce korun za úroky z prodlení a náklady na soudní řízení. Ani prosté vysvětlení, že televize v prodejně sklenářství nebyla k žádné televizní anténě připojená, nepomohlo.
Za televizi se musí platit, i když nechytá signál
"Klasický televizní přijímač je obecně ze své podstaty, tedy bez ohledu na to, zda je v místě televizní signál, schopný televizní signál přijmout. To, že se používá za jiným účelem – přehrávání DVD – není z pohledu zákona rozhodující,“ tvrdí advokát Kalcso.
Tomáš Bubeník to nejdřív bral jako velkou nespravedlnost a chtěl se bránit. Po poradě se svým právníkem však nakonec raději zaplatil. "Zákon je vůči lidem tvrdý a můj soudní spor by byl předem prohraný. Člověk si musí zvyknout, že občas prohraje, i když nerad,“ říká podnikatel.
Pocit hořkosti z několik měsíců starého případu však dodnes nezmizel. "Vadí mi, že já a naše firma jsme byli nařčeni z podvodného jednání vůči jiné firmě. Jsem naučený jednat poctivě.“
Podobně jako od Tomáše Bubeníka vymáhal externí právník České televize poplatky i od dalších podnikatelů. Na soud se však žádný z nich dosud neobrátil.
Například Petr Ostrouchov, specialista na autorské právo, kterého MF DNES oslovila, si myslí, že je to škoda. Takový spor by totiž mohl osvětlit některé sporné věci.
"Podle mě by se mělo individuálně posuzovat, zda je televize skutečně schopna televizní signál přijímat. Tedy, zda do domu vůbec vede anténa. Bylo by absurdní chtít poplatek po někom, kdo si televizi koupí jen na přehrávání DVD do chaty někde vysoko v horách, kde není vůbec možné jakýkoliv televizní signál najít,“ tvrdí Ostrouchov.
ČT: Nemůže zmírňovat zákon
Česká televize za tvrdým postupem svého advokáta stojí. "Je nevyhnutelný, protože jde o dodržování zákona. ČT ani její spolupracovníci nemají právo zmírňovat nebo zpřísňovat zákon. Dostali bychom se tak do konfliktu ze zákonem i my,“ uvedl mluvčí České televize Ladislav Šticha.
Jinými slovy, Česká televize jako právnická osoba nemůže prominout část dluhu a posuzovat případ od případu. To si může dovolit jen státní instituce jako například policie, která má u pokut rozptyl od pěti set do dvou tisíc korun.
"Je to i o spravedlnosti. Jeden podnikatel si za dva měsíce produkce reklamního spotu poplatky zaplatí a druhý ne. Jak by k tomu ten první poctivec přišel?“ poznamenal Šticha. To samé podle něj platí i o neplatičích z řad domácností. "Ti, co platí, doplácejí na neplatiče, kteří využívají službu, ale odmítají za ni zaplatit.“
Sankce v případě nezaplacených televizních poplatků jsou stanovené přímo v zákoně o rozhlasových a televizních poplatcích z roku 2005. Ten dal České televizi do rukou mocnou zbraň, jak vyzrát na neplatiče koncesionářských poplatků. Advokátní kancelář Dalibora Kalcsa si televize na pomoc s vymáháním poplatků najala už před několika lety.
V roce 2008 kvůli tomu čelila velkému skandálu. Podobným dopisem, jaký dostal Tomáš Bubeník z Olomouce, totiž externí právníci oslovili více než pětadvacet tisíc podnikatelů, které tipovali metodou pokusu a omylu. Vycházeli jen z údajů v živnostenském a obchodním rejstříku, ale už nezkoumali, zda tito podnikatelé mají v provozovně televizi. Docházelo tak k řadě omylů.
Na postup Dalibora Kalcsa si mnozí lidé stěžovali také u České advokátní komory. Její kontrolní rada ale stížnosti vyhodnotila jako nedůvodné a žádné kárné řízení z nich nevyvodila.
