Rozdíl mezi volebními štáby dvou nejsilnějších politických stran na Slovensku byl patrný už brzy večer. Lídryně středopravicové SDKÚ-DS Iveta Radičová korzovala modře vyzdobeným sálem stranického sídla a ochotně se věnovala svým příznivcům i médiím. Naopak z nově zrekonstruované budovy levicového vládního uskupení SMER-SD se stal nedobytný hrad.
Fico jako ParoubekSmer vyhrál volby, parlament ale ovládne opozice |
Dovnitř Ficova tábora, který leží asi deset minut pěšky od Radičové, se mohli dostat jen nahlášení novináři. Čekal je průchod hradbou vyholených bodyguardů v oblecích a pak doufání, že jsou na seznamu. Ani včasná akreditace totiž nemusela zaručit vstup do ústředí favorita parlamentních voleb. Tiskové centrum má totiž omezenou kapacitu.
Iveta Radičová v centrále strany SDKÚ-DS (13. června 2010)
Robert Fico na TK v centrále strany Smer (13. června 2010)
Asi pětatřiceti šťastlivcům se nakonec podařilo dostat do sytě červené místnosti. Žádná výhra to ale nebyla. Vedení strany totiž zůstalo až do vyhlášení konečných výsledků v půl šesté ráno v neprodyšně uzavřené místnosti v prvním patře.
Čekání na Roberta Fica
"Atmosféra ve vedení strany je klidná, čeká se na oficiální zveřejnění konečných výsledků, protože SMER nikdy nekomentuje žádné předběžné výsledky," opakovala jako mantru jinak sympatická mluvčí strany Katarína Kližanová-Rýsová. A to v deset hodin, v jedenáct, o půlnoci i ve dvě ráno. V půl čtvrté už se nikdo neptal.
Pro nás neobvyklé noční čekání je dané tím, že se u našich východních sousedů hlasuje jen v sobotu, a to od sedmi ráno až do deseti večer. Oficiální výsledky pak zveřejní statistický úřad po sečtení hlasů ze všech okrsků zhruba po pěti hodinách. Nesmí ovšem přijít bouřka a potrhat elektrické vedení v některých obcích, jak se to stalo tentokrát. Sčítání se tím o několik hodin prodloužilo.
"Co je tohle za štáb," vykřikl v jednu chvíli jeden ze slovenských novinářů, když se první sluneční paprsky opřely do loga SMERu nad vstupem do budovy. "V Česku to mají za tři hodiny a za čtyři jim abdikují čtyři předsedové. Co je tohle za volby?" zoufal si té noci už u několikátého kafe. Kdo měl ještě sílu, přikývl.
Bugár a Sulík slavili
Většina ale hleděla závistivě na bujaré oslavy z ostatních táborů, které vysílala televize. Důvod k radosti měla kupříkladu nová strana maďarské menšiny Most-Híd. Uskupení, které vede někdejší lídr ortodoxnější promaďarské SMK Béla Bugár, si připsalo přes sedm procent hlasů. Konkurenční maďarská strana SMK se do parlamentu nedostala.
Také ekonom Richard Sulík a jeho SaS měla důvod k oslavám. Jediná neparlamentní strana dostala přes dvanáct procent a skončila na třetím místě za SDKÚ-DS. I zde byla nálada po prvních prognózách povznášející. Odhad osmnácti procent a vypadnutí Mečiarovy HZDS přivítali lidé v táboře zpěvem a tancem.
Radost ve volební centrále slovenské strany SDKÚ (13. června 2010)
Vpravo předseda strany SaS Richard Sulík (13. června 2010)
Fico bude v opozici nebezpečně silný
Jen někdejší volební lídr a současný předseda SDKÚ-DS Mikuláš Dzurinda se tvářil spíše jako novinář ve Ficově volebním štábu. Není divu, velký úspěch Radičové bude zřejmě znamenat jeho pravděpodobný konec na postu předsedy.
Po zveřejnění konečných výsledků ale vstoupila nepatrná radost i do sídla Ficovy strany. Smer získal přes třicet pět procent hlasů. Jenže jeho koaliční partneři ostrouhali, Mečiarova LS-HZDS se vůbec nedostala a ńasionalistická strana SNS Jána Sloty se ve sněmovně udržela o fous. Vzhledem k úspěchu pravicových stran ho nejspíš čeká opozice. Ale poměrně silná.
"Jsem připravený jak na práci v opozici, tak na možné sestavení koaliční vlády," řekl brzy ráno na tiskové konferenci. "Ale takové pravicové vládě, kterou by tvořil SDKÚ s nesourodými stranami jako jsou Most-Híd a KDH dávám maximálně rok," uvedl Fico, který v půl šesté ráno sešel dolů k novinářům a odešel do bílého dne.
