Lidovci se nedostali do Sněmovny s odřenými zády, ale dlouho si o to koledovali. Jejich dlouhodobá politika snažit se být prakticky v každé vládě, ať je sestavená zprava nebo zleva, řadu voličů iritovala.
KDU-ČSL se dlouhodobě držela mírně nad pětiprocentní hranicí, jejíž překročení je podmínkou pro vstup do Sněmovny. Část voličů jí v těchto volbách nepochybně sebrala nová strana TOP 09, kam se přestěhovali někteří vlivní lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem.
Právě tohle houfné stěhování mimo jiné znamená, že KDU-ČSL sice ve Sněmovně končí, ale - řečeno parafrází volebního sloganu TOP 09 - křesťanských demokratů v ní dál bude "víc než si myslíte". Jen pod jinou vlajkou a pod vedením Karla Schwarzenberga.
KDU-ČSL nedokázala včas sesadit předsedu strany Jiřího Čunka, který místo toho, aby stranu vedl, musel vysvětlovat kauzy, které se kolem něj hromadily. Nakonec to uznali i lidovci, kteří ho do funkce instalovali po rezignaci Miroslava Kalouska na vedení KDU-ČSL.
Lidovci se pak rozhodli "vstoupit podruhé do stejné řeky" a do svého čela postavili rutinéra Cyrila Svobodu, který už stranu vedl a prošel několika vládami v nejrůznějších ministerských postech. A Svobodovi se nepodařilo zbourat image, kterou strana v některých médiích dostala - že lidovci jsou prostě ti, kdo půjdou za všech okolností s ČSSD.
Když už Svoboda objevil celkem silné téma - boj proti klientelismu v Praze a boj proti hazardu - zalekl se předseda strany nízkých preferencí a utekl do Hradce Králové. Téma boje proti bujícím hracím automatům v hlavním městě předal jako na stříbrném podnosu pražské ODS a v kampani se rozplynul do nikam.
Samozřejmě, lidovci mají i dál své zákonodárce - zůstali jim senátoři. A v některých regionech, zejména na Moravě, mají ještě stále slušnou pozici. Bez radikální změny témat, jimiž se strana pokouší veřejnost oslovit a lidí, kteří o tom přesvědčují voliče, se z KDU-ČSL neodvratně stane regionální uskupení. Pokud se to už nestalo.
