Historku neuvádím, abych ukázal na nečekané důsledky Kalouskovy složenky; složenky, kterou v předvolební kampani rozeslala TOP 09 – bylo na ní přes 120 tisíc, tedy dluh České republiky rozpočítaný na každého občana (pár starších lidí dostalo pořádný šok, neboť si myslelo, že to skutečně musí hned zaplatit).
Historku přináším, aby věci vypadaly o něco méně černě. Představy, co může přijít po volbách, k černotě, dokonce k apokalyptickým vidinám svádějí. A dávka střízlivého optimismu nikdy neuškodí.
Tudíž... Že by sociální demokracie za týden ve volbách nedostala od voličů nejvíce hlasů, je málo pravděpodobné. Avšak takové vítězství nepředstavuje konec světa. Jednak to nemusí nutně znamenat, že se levici podaří sestavit vládu. A i kdyby – chápu, proč má Jiří Paroubek tolik odpůrců, ale pokud socialisté vytvoří koalici s menšími stranami, budeme mít vládu, která se zásadně nebude lišit od jiných, které jsme již v posledním desetiletí měli. Paroubek je venkoncem v touze po moci pragmatik schopný, řekněme, "vysvětlit", proč ten či onen ze svých velkohubých a divokých předvolebních slibů nemůže splnit.
Jiná věc je, pokud svou ochotu k ústupkům stočí ke komunistům. Pokud sezná, že jiná cesta k vládě nevede.
Třeba nakonec Paroubek plán menšinového kabinetu s podporou komunistů zavrhne, i když pro něj bude mít většinu poslanců. Třeba je jeho sen o prezidentském křesle ještě silnější a on si spočítá, že v prezidentské volbě ho komunisté budou volit vždycky a že on potřebuje sehnat hlasy od nekomunistů, tedy ukázat jim přijatelnější, státnickou tvář. Třeba taky ne. Pak se poprvé od pádu komunismu do vládního uspořádání zapojí komunistická strana.
Ani tento vývoj by zajisté neznamenal zánik demokracie. Jsme součástí Evropské unie a NATO, sociální demokraté jsou na pověst v cizině citliví. Ze stejného důvodu by nepřišel nějaký zásadní příklon k Rusku.
Vláda levice by ovšem patrně hodila přes palubu americké spojence a odvolala vojáky z Afghánistánu. Určitě by se také zvýšily daně, asi by se zvýšilo zadlužení země. Ať má sociální demokracie plná ústa splácení dluhu, plnění jejího programu dohromady s programem komunistů prostě dluhy znamená. Další věc: Paroubek svým bojkotem médií ukázal, že se občas chová, jak napsal týdeník Respekt, jako malé dítě ("a nebudu s vámi mluvit a nebudu").
Co se stane, až se dítě urazí zase, tentokrát však opatřeno mocí a výhodami premiéra, nechci moc domýšlet: komunisté ho však pravděpodobně za neúctu ke svobodě slova peskovat nebudou. A z čeho se chvěje žaludek – komunisté by se určitě snažili působit tak, aby se zločiny komunismu nemohly ani moc studovat, ani moc učit na školách.
Mno, záměr s optimismem mi úplně nevyšel. Ještě že jsme aspoň porazili v hokeji Finsko.
