Vladimír Kelnar z týnské farnosti výtky restaurátorů odmítl.
Dvojice restaurátorů stála loni v listopadu za medializací pátrání po hrobu svaté Anežky v Haštalském kostele v Praze. Podle restaurátorů byl Kelnar od počátku "zásadním odpůrcem" hledání ostatků světice.
Domněnku, že by se v Haštale mohl nacházet po staletí ztracený hrob Anežky České, vyslovila loni v dubnu řádová sestra Anna Koláčková. Opírala se přitom o několik vizí sester z minulosti. U některých představitelů církve v Praze ale zastání nenašla.
"Náhrobník před hlavním oltářem - připusťme alespoň v tuto chvíli - může ostatky ukrývat. Je však vhodná doba na jejich vyzvednutí? Domnívám se, že v daném okamžiku ne. Vzácných relikvií drahých světců máme v Čechách skutečně mnoho," napsal Kelnar loni v červnu Koláčkové v odpovědi na její opakované dopisy.
Farnost zažádala o povolení k průzkumu jen pár dní poté, co se v listopadu začalo o pátrání psát. Šance, že Anežčiny ostatky v kostele jsou, označoval tehdy Kelnar za poloviční.
"Tady šlo o to, ověřit si, zda platí ty indicie, to 'zjevení', že tam tyto ostatky jsou uloženy, ukázalo se, že ne a my jsme za to zaplatili desítky tisíc korun," uvedl dnes Kelnar. "My teď nemáme v popisu práce rozkopávat kostel a archeologové také ne," dodal.
Archeologové považují výzkum za uzavřený
Archeologové místo zkoumali minulý týden. Našli sice hrobku, rakve a ostatky však podle jejich závěrů pocházejí až z 18. století. "Pro archeology se jedná o uzavřenou kapitolu," řekl Zdeněk Dragoun z Národního památkového ústavu.
Anfilov a Stádníková upozorňují na to, že si prý archeologové nemohli připravit a změřit místo průzkumu sami vlastní radiolokační technikou.
Farnost využila výsledky měření přístrojem Leo Vrzala, který ale není archeologem ani památkářem. Archeolog Dragoun to připustil, zároveň ale dodal, že celý průzkum od počátku považuje za nestandardní.
Archeologie jako věda podle Dragouna neslouží k pátrání na základě domněnek, ale ke zkoumání minulosti. Z archeologického hlediska je prý lepší historické terény zachovat, tedy kopat co nejméně. Budoucí generace archeologů mohou mít podle Dragouna lepší podmínky pro výzkum. Když něco země ukrývá tisíc let, už podle Dragouna málo záleží na tom, jestli to zůstane skryto dalších 300 nebo 400 let.
"I kdybychom prokopali celý kostel, nezabránili bychom tomu, aby to zase někdo zpochybnil," uzavřel Dragoun.