Považuji za absolutně nepřijatelné, aby vězeňské podmínky lidí, o jejichž vině a nevině nebylo dosud rozhodnuto, byly horší než podmínky lidí, kteří byli již pravomocně odsouzeni a vykonávají trest odnětí svobody.
Od ledna máme nový trestní zákoník. Nastartoval reformu trestního práva a trestního procesu, bez níž neudržíme krok s moderními právními systémy. Stranou pozornosti ministerstva spravedlnosti by ovšem neměla být reforma vězeňství. Ani sebelepší změny v trestním procesu a trestním právu bez ní nebudou dotaženy do konce.
A tady je Česká republika hodně dlužna.
Dokud budou vězeňské podmínky ve vazbě horší než ve výkonu trestu, nelze hovořit o reformě vězeňství, ani o reformě trestního práva. Vždyť mnohdy se i kvůli pochybení orgánů činných v trestním řízení dostanou do vazby lidé, kteří nic nespáchali.
Zažil jsem omyly policie při zajištění stop a následné stíhání nevinného člověka obviněného z vraždy, než byl po půl roce obviněn skutečný pachatel. Byl jsem přítomen výslechu, kdy omyl tlumočníka znakové řeči vedl k chybnému obvinění ze znásilnění, následně i k rozpadu rodiny nevinného člověka a zničení jeho osobního života.
Zážitek, který si tito lidé odnášejí z věznice do civilního života, je zážitkem otřesným. Násobený tím, že byli nevinní.
Ve vazební věznici pobývají osoby trestně stíhané, o jejichž vině nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, a proto se na ně hledí jako na osoby nevinné.
Podmínky v této věznici by tedy měly být lepší než podmínky osob ve výkonu trestu. Tím nevolám po zpřísnění podmínek v českých věznicích vůči odsouzeným, trvám jen na tom, aby se radikálně zlepšily poměry ve vazebních věznicích.
Dosavadní praxi ve vztahu k vazebně stíhaným osobám považuji za neúnosnou. Měl jsem opakovaně možnost přesvědčit se o rozsahu a míře omezení osobní svobody vazebně stíhaných osob v Irsku.
Posuďte sami: návštěvy čtyř lidí na jednu a půl hodiny, a to dvakrát denně bez předchozího ohlášení, možnost telefonovat dvakrát denně na náklady věznice kamkoli ve světě vždy po dobu šesti minut a osmi vteřin (bez cenzury), možnost zapojit se do zájmové činnosti (knihovny, posilovny, sport), televize a rádio na cele, pravidelná strava s výběrem ze tří jídel, denně mléko a ovoce, denně peněžní dávka na cigarety a naprosto korektní chování vězeňské služby k vězněným osobám.
Reforma vězeňství je nutná
S podmínkami v české vazbě se to nedá vůbec srovnat. Malá cela, víc lidí, špatné hygienické podmínky, plachtou oddělená záchodová mísa na cele, strava, jejíž kvalita je pro příchozí šokem, návštěvy jednou za čtrnáct dnů s takzvanou navštívenkou, tedy formulářem Vězeňské služby. To vše je však nic proti nepřetržitému pobytu v malé cele.
Vazebně věznění lidé jsou zde často 23 hodin denně. Tento pobyt v uzavřeném prostoru, naprostá nečinnost (pravda, můžou si číst nebo luštit křížovky, ale zkuste to dělat třeba jen pět dnů) je psychickým tlakem na vazebně stíhanou osobu, která si nepřeje nic jiného, než aby tato doba co nejdříve skončila.
Zažil jsem i to, kdy se lidé chtějí raději přiznat k tvrzené trestné činnosti, jen aby už skončila pro ně tak nesnesitelná vazba a oni se ocitli ve výkonu trestu. To nemá podle mne se spravedlivým procesem, na který má každý své ústavní právo, nic společného.
Jsem proto přesvědčen, že bez radikálního zlepšení podmínek vazebně stíhaných osob nelze hovořit o reformě vězeňství ani o zvýšení kvality trestního procesu.
