Můj život a moje úloha v této zemi se také výrazně změnila a uznávám, že k lepšímu. Zatímco první dny byly děsivé, věděla jsem, že moje rozhodnutí neodjet odsud bylo správné. Vím, že jsem učinila pár drobností, které zlepšily život aspoň několika lidem, byť jen dočasně.
Kdo mohl chtít víc? Vždyť všichni věděli, že mince mohla padnout na obě strany. Buď by Haiťané zuřivostí povstali proti vládě, která je nechala napospas, a vzali tak situaci do vlastních rukou, nebo by táhli společně za jeden provaz a našli způsob, jak přežít. Navzdory odpudivému zpravodajskému pokrytí během prvních tří týdnů se Haiťané zřejmě rozhodli pro druhou možnost.
Nespočetněkrát jsem slyšela, že ulice Port-au-Prince nebyly nikdy bezpečnější a lidé tak plni naděje. Ale tohle je jen další příklad toho, jak Haiťany podceňujeme. Oni totiž překonávají různé sváry více než 200 let.
Město bylo postaveno pro 50 tisíc lidí, jenomže se jich sem vecpaly skoro tři miliony. Ale zřícené budovy se pomalu přeměňují v menší sutiny a lidé je odtahují pryč, uvolňuje se prostor pro nový začátek.
Bude to vyžadovat pečlivé plánování jak na straně haitské vlády, tak na straně mezinárodního společenství, nepůjde o pouhou rekonstrukci, ale doslova o přestavbu země. Člověk může jenom doufat, že strategii přestavby navrhnou a provedou zasvěcení a kvalifikovaní lidé, jejichž jedinou prioritou bude blahobyt Haiťanů a vstup národa do 21. století.
Zmínila jsem již předtím, že klíčem k problému je decentralizace. Čerpám mnohá z těchto přesvědčení z názorů ostatních, kteří tu jsou mnohem déle než já. K mému zděšení už začaly debaty těch, kteří byli u moci před zemětřesením a snaží se obnovit své postavení a vydělat na katastrofě.
Neziskovky s dobrým záměrem stejně jako pochybná individua se shlukují v Port-au-Prince po stovkách a ještě víc jich přichází, aby z toho profitovali. Je nanejvýš důležité, aby tato obchodní jednání nespadla do klína těch, kteří stáli v ohnisku korupce již předtím.
Ale kdo říká, že zemětřesení je natolik velká změna světového vnímání, strategie a interakce vůči Haiti? Zemí se teď šíří dvě důležitá přísloví. "Za horami následují další hory," a to je něco, čeho se tu všichni společně obáváme. Druhé přísloví už jsem zmínila minule: "Kde je život, tam je také naděje," to je to, co mě přivedlo na Haiti a stále mě tu drží.
Počty obětí nejsou přesné, protože úřady mají více práce s živými lidmi, než aby počítali mrtvé. Je tu pořád tolik práce a přitom čas je tak vzácný. Upřímně jsem se rozhodla, že toho všeho chci být součástí.
Pokud jde o moji nejbližší budoucnost, souhlasila jsem se spoluprací s renomovanou organizací, která pracuje na rozvojových projektech, pomáhá po celém světě a její zkušenosti s jinými katastrofami se ukazují jako neocenitelné. Zítra ráno odjíždíme do Petit Goave (2 hodiny jihozápadně od Port-au-Prince) a nemáme čas na nic jiného, než začít opět tvrdě pracovat.
Až budou zase létat soukromá letadla, tak se vrátím na týden do New Yorku, abych se nadýchala trochu vzduchu, urovnala si myšlenky a pak se zase vrátím na Haiti. Zdá se, že mě tato země přitáhla k sobě, aniž bych se mohla připravit, ale asi bych nemohla být šťastnější. V tomto smyslu doufám, že ve své budoucí práci budu úspěšná aspoň v něčem. Na konec chápu svůj zdejší naivní a zkreslený idealismus, ale věřím, že někdy budu schopna říct, že jsem pomohla obnovit malý kousek Haiti.
Tato katastrofa rozdělila mnoho lidí, ale zároveň spojila hodně lidí po celém světě. Pro ty, kdo přečetli aspoň něco z toho, co jsem tu za poslední měsíc napsala, bych ráda zdůraznila moje přesvědčení, že všechno, co se stalo v jedné části země, ovlivňuje, ať už přímo nebo nepřímo, zbytek světa.
Povědomí o jiných kulturách, bojích a dějinách nám pomáhá porozumět jeden druhému a tak pracovat efektivněji. Nemám na mysli vyzpěvovat na téma "láska a mír", ale všichni toho můžeme učinit mnohem víc. Život dostává nový význam, když člověk zjistí, jak je drahocenný a křehký a jak rychle o něj může přijít. A tuto lekci jsem se na Haiti naučila.
Lenka Hellerová
|
Sedmadvacetiletá Češka vystudovala na New School v New Yorku manažerství neziskových organizací. Na Haiti je sedm měsíců, přijela sem pomáhat své haitské profesorce při výzkumech. V současnosti spolupracuje s neziskovými organizacemi Amurt a Konpay. Nyní pomáhá v centru, které je ve čtvrti Delmas 33 hlavního haitského města. Lenka Hellerová prožila většinu svého života v USA, má ale stále český pas.
